Dá rozum, že české slovo robot, a to co za ním stojí, je používáno i v českých počítačových hrách. Pojďme se v krátkosti podívat na, možná neúplnou, historii her, v nichž robot hrál důležitou roli a pocházel z Česka.

V Colony 28 jsme hráli za (dámy odvrátí zrak) „zkurveného robota“, který si vytyčil úkol zachránit své stvořitele, tedy lidi (poznámka pro případné nechápající), před invazí mimozemšťanů. Kolikrát jsme tohle viděli v B filmech o sobotních nocích, asi jedno sto padesátkrát, ale možná dvojnásobně tolik. V Colony 28 to ale působilo jako čerstvé téma, jelikož robot zachránce byla opravdu novinka. Do té doby – před rokem 1997 – se roboti pouze snižovali k nejrůznějším špinavostem, takže lidé zase jednou měli motivaci držet pospolu.

Ale hlavně to byla velmi podařená střílečka, kterou Napoleon Games v čele s tehdejším redaktorem herního časopisu SCORE Jindrou Rohlíkem s láskou vyrobili v tvrdých domácích podmínkách. Dokonce, co si pamatuji, tak tehdy ji hráči ani neměli tu drzost mezi sebou kopírovat – měl jsem zapůjčenou originálku a po několika letech jsem si vlastní, sice z časopisu, ale i tak, originální kopii pořídil. Z pohledu dneška nejde o nic ani trochu originálního, a z pohledu na video prvního levelu se mi popravdě udělalo trošku mdlo, nad tím, jak je to nenápadité a oproti tehdejší světové konkurenci takové, mno, „jednodušší“. Věřte ale, že tehdy mě kouzlo Colony 28 do sebe vtáhlo a hraní mne opravdu těšilo. Hra nabízela výzvu, která se na mně nejvíce povozila v tom levelu, kde robot X-bot musel spustit autodestrukci atomové elektrárny (?) a utéct za bytelné dveře z oceli třídy 17. To musel stihnout v nejtěsnějším možném „speedrun“ rekordu a věřte, že tento nelehký úkol dal rukám pořádně zabrat, jelikož tu nebyla žádná (prostě žádná) časová odchylka, takže když jste ztratili setinu sekundy tím, že jste se hned netrefili na žebřík, výbuch vás zabil a mimozemšťané vyhráli.

Colony 28 jsem nedohrál. Mám na ni ale pěkné vzpomínky.

Počítačové hry po dlouhou dobu nenašli softwarového tvůrce, který by byl fanouškem mechanických paží. Roboti na přelomu tisíciletí zřejmě vyšli úplně z módy, protože ani na zahraniční scéně se, afaik, nic neobjevilo. Široká oblíbenost Diabla 2 a filmové trilogie Pán prstenů definitivně stvrdila tuto, pro fandy chladné fantastiky, smutnou skutečnost.

Robot Josef z Machinaria brzy v prodeji jako hračka

V roce 2009 se chlapcům z malého českého studia Amanita Design podařil husarský kousek s logickou hrou Machinarium (mé dojmy zde), která se proslavila v zahraničí. Povedená výtvarná stránka se postarala o to, aby se o ní psalo snad úplně všude. Vyšla na nespočet (no, možná se to dá spočítat) platforem, i na PS3 a nejpozději na Android – což je, mimochodem, taky takové označení pro robota, ale pro takového, který je k nerozeznání s člověkem. Hlavní postavička Machinaria, robot Josef, je dokonce k dostání i jako hračka pro nejmenší.

Je téměř jisté, že Machinarium rozhodně není poslední hra s robotem od českých tvůrců. Dnes je téma robotů aktuálnější než kdy jindy – ve vědě, ve filmech… a ve hrách? Vanquish a Binary Domain, oba velmi povedené tituly, dokazují, že ani hry nestojí stranou.

A tak otázka na závěr je: kdy se ke slovu opět dostanou čeští tvůrci a ukážou, co jejich šikovné ručičky dovedou? Zatím se dá říci, že odkaz bratrů Čapkových nebyl podupán. Co ale přinese budoucnost? Bude se takto dařit i nadále?

Celý článek...