Jak jistě víte, pražský radní zavedli novej systém dotací pro divadla. Umělci z toho moc nadšený nejsou, ale vo tom tady psát nechci, média se tématu věnovaly poměrně dost. Já si spíš dovoluju takhle drze nahlas zauvažovat, jestli má vůbec cenu cpát do kultury peníze daňovejch poplatníků, jestli to neni tak trochu házení perel sviním. Kdo sou ty svině, to je taky zajímavá votázka.

Jednou bych taky v životě chtěl mít neochvějnej pocit, že společnost má povinnost dotovat moje kejkle, mojí živnost nebo moje podnikání. Člověk si pak asi připadá tak nějak důležitej, jedinečnej, vyvolenej, no zkrátka na skutečně velký úrovni. Jen si tak stoupnout před politiky, ukázat prstem a drsně procedit skrz zuby jasnej povel: „Sypte!“ Možná to tak u pražskejch divadelníků je, nechci ultimátně soudit.

Tepat bych měl spíš do politiků. Nevidim důvod, proč by měli jakýsi „vyvolený“ kastě přispívat na řemeslo. Proč by si na sebe nemohla divadla vydělat sama? Snad nabízej nějakej program za určitou cenu. Budou-li mít diváci vo danejm program zájem, divadlo na voplátku bude mít peníze a všichni můžou bejt spokojený. Krásnej tržní mechanismus, kterej platí pro 90% podniků. A pokud si na sebe divadla bez dotací nevydělaj? Neznamená to náhodou, že lidi vo danej produkt nemaj zájem? Nevim jak vy, ale já když vyjdu ráno z baráku, nemám ten pocit, že bych žil v perfektnim státě kde všechno funguje, všeho je dost a můžem si teda dovolit ten luxus uměle vydržovat zábavu pro pár intelektuálů – co zábavu, spíš takovou pěknou, načančanou pijavičku na zadku společnosti (ta se ale netváří, že by vo pijavici na zadku měla zájem).

Přitom se zdá, že bez zmíněnejch pijavic může společnost v poklidu fungovat dál. Co by se zánikem malejch divadel změnilo pro většinu národa, která vo ně zjevně nemá zájem? Akorát by jí stát bral trochu míň peněz. A samozřejmě, umělci by se snažili za každou cenu politikům nalepit cedulku „kulturní barbaři“. Vždyť kultura se totiž musí podporovat z peněz daňovejch poplatníků, vono se to tak nějak dělá, hodí se to.. hlavně nevypadat jako barbar, nejdůležitější je zaškatulkovat se do krabičky „člověk/stát/vláda na úrovni“. Mám-li hovořit na sebe, daleko víc bych vocenil racionální chování politiků. Tzn. takový, který nedovoluje zbytečně utrácet veřejný peníze na něco, co vlastně stejně nikdo nechce. Pokud nemaj malý divadla šanci se uživit, tak je to sice smutný, ale to jim nedává právo ukusovat si ze státních peněz. Navíc, ať už špatná finanční situace kulturní scény vypovídá vo společnosti cokoliv, nikdy neni na škodu, když lidi (resp. trh) daj najevo, vo co maj, či nemaj zájem. Připadá mi to totiž tak nějak hezky svobodný, narozdíl vod prosazování něčeho někomu navzdory.

Každopádně dotování divadel je skutečně takovej zajímavej způsob házení perel sviním – umělci dostávaj svoje perly z veřejnejch financí, společnosti jsou zas předkládaný perly v podobě kulturních podniků. Průser vidim v tom, že společnost zas tolik vo ty kulturní perly nestojí. A kdo si dneska může dovolit jen tak plejtvat perlama, viďte. Takhle dotovanej toaletní papír panečku, ten by aspoň sloužil k prospěchu celý republiky.