Puzzle Quest je fenomén, který nechápu, ale nemůžu ho přestat hrát. Grrrrr. Nechápu tu hru, co je na ní logického? Je to vůbec logický rychlík? Už asi rok mám ve svém Dsičku Puzzle Quest Galactrix, a vždy se k tomuto nesmyslu vracím a pak toho lituju a zpytuju svědomí. Jsem jak ten zaměstnanec Dopravního průmyslu v Dogville, který každý týden chodil do bordelu a každý týden se za to styděl.

Nechápu tu hru. Na hracím poli máte různobarevné kameny, které musíte spojovat do linií minimálně po třech a tím sčítat své útoky na vesmírné lodě protivníka. Máte své štíty, své zbraně, svá vylepšení a je si také posilujete kombinací správných kamenů. Jenže! Když vytvoříte kombinaci, kameny se vám z hracího pole vymizí a spadnou vám od někud z černého prostoru vesmíru další, nové. A vy nemáte jakoukoli možnost předvídat, jaké kameny vám vyšší moc pošle a z jaké strany spadnou. Takže logika je zde naprosto irelevantní, jak by řekla Sedmá z devíti. A co s logickou hrou, která se vůbec nedá hrát logicky? Celá finta Puzzle Questu Galactrix je v tom, že musíte hrát přizdisráčskou sviňáckou taktiku, vždy jeden krok před soupeřem, nebo za soupeřem? Nikdy mu nedávat možnost, abyste mu „nahráli“ k přístupu k minám, díky nimž na sebe útočíte. To znamená, v žádném případě se nepokoušet taktizovat seřazováním kamenů k útoku, ale vždy počkat, až soupeř nahraje vám, a pak jen pokud je to jisté, zákeřně zaútočit.

A hlavně čekat, až budete mít štěstí…

Hmmm hm. Nebo mi něco uniká? Kdybych věděl, jaké kameny mi v dalším kole přiletí a odkud, byla by to naprosto dokonalá logická hra, zábavná, chytlavá, s neuvěřitelně dlouhou hrací dobou (kam se hrabou RPGčka). Takhle se ale jedná o zkriplenou hru, jejíž smysl se úplně vytrácí někam do hlubokého vesmíru. Ale přitom je zajímavé, že ta pitomost mě stále baví. Jakmile chytnu Dsko a stylusem ťuknu na ikonku Puzzle Questu, jsem chycen do spárů bestie a jsem ztracen. A hodina po hodině ubíhá a je čas na oběd a je večer.

Ježiš nééééé! Osvoboďte měěěěěě! Vždyť ta hra je hrozná! Nelogická, netaktická, ale pořád hrozně chytlavá a hratelná, a já nevím proč.

Nesnášim ji!

A víte co? Ne abyste si dělali legraci z dopravního průmyslu!

Bojim se, jestli mám se pokusit Puzzle Quest dohrát, a nebo ho někam vyhodit, zašandročit, sežrat a zrecyklovat. K čemu mi to je?

Hodiny ubíhají jako Alence v říši divů, ale když se vrátím do reality, vždycky si vynadám, proč to vlastně hraju?

Puzzle Quest Galactrix je příšerná hra! Nikdy ji nehrajte! Nikdy!!