Období od března do circa půlky dubny je pro mě velkym svátkem. Jakožto hokejovýho labužníka a zažranýho fanouška mě v tuto dobu zajímá prakticky jen jediná věc na světě – jestli HC Slavia Praha znovu vyhraje titul mistra ligy, či nikoliv. Holt víra dělá hodně. A co že je na tom play-off tak úžasnýho?

Play-off rozhoduje vo všem. Buď nad soupeřem čtyřikrát vyhraješ a pošleš ho na dovolenou, nebo to von udělá tobě. Jednoduchý počty, který přinášej úžasnou sportovní hostinu. Hráči doslova rejou držkou v ledu, nikdo si nedovolí nic vypustit, na zranění se nehledí – dokud člověk může chodit, neni možný, aby nehrál. Náboj, to je přesně to slovo nejvíc charakterizující vyřazovací boje. Zatimco přímej souboj vo první místo v český nejvyšší fotbalový lize (derby Slavia-Sparta) přinesl k uzoufání nudnou a sterilní podívanou, tak hokej, především v podání Slavie, má koule.

Přímočará hra, maximální nasazení, důraz v každym souboji, vyčnívající individuality. Neni divu, že jsem se 31.3., po rozhodujícím sedmym zápase semifinále mezi Slavií a Libercem skoro dojal. Tak krásnej zápas v podání červenobílejch jsem neviděl léta. Bylo to dokonalý. Vítězství 2:1 jsem si užil jak dlouho ne.

Vono se řekne „dyk je to jenom sport”, jenže jaký emoce a zážitky dokáže člověku zprostředkovat. Nedá se nic dělat, pokud jsem víc než dvě sezony nevynechal jedinej domácí zápas Slavie, beru ten „jenom sport” jako srdeční záležitost. Jsem magor? Možná. Každej je tak trochu magor. Jo a vod 5.3. do 1.4. jsem se neholil. Měl to bejt vítěznej rituál v play off. Po semifinále jsem plnovous shodil. Bylo to vyčerpávající rozhodnutí, radši už ani neřešim, proč jsem to udělal. A cestu do haly volim stejnou jako v poslednim vítěznym zápase. Celou sezonu musim na každej zápas nosit dres, slávistický tričko a fešnou čepičku ve tvaru zátky vod piva. Vítězná čepice holt. A po zápase vždy zamávat Michalu Vondrkovi, kloboukem pokynout Pavlovi Kolaříkovi.. A v play-off jsme s kamarádem vždy po prvních 2 zápasech série šli „vybruslit” únavu. Zajímavý pojmenování pro popíjení v mexický restauraci a tlachání nejen vo hokeji, ehm. A.. a.. a.. radši nic-

To vše kvůli bandě chlapů, co šťouchaj klackem do kusu gumy.Už jsem řikal, že lidi jsou v zásadě iracionální bytosti? Ale ty zážitky z hokeje.. V jednoduchosti je holt síla. Von totiž takovej vypjatej zápas play-off může bejt leckdy víc inspirující, než některý rádoby hlubokomyslný umělecký díla.

A ten titul prostě musíme urvat, hergot. Stačí vyhrát už jen dvě utkání.

Celý článek...