LTTP: Tomb Raider
Pozdě, ale přece. Sérii Tomb Raider mám rád, ale k poslednímu dílu z letošního března jsem se dostal až teď. A musím říct, že jsem byl nadmíru spokojen. Hra sesbírala v recenzích poměrně hodně pozitivní hodnocení, ale ze všech negativních ohlasů se mě ježily chlupy na rukách z jednoho. Akce. Luk mi přišel jako supr nápad, ale když jsem občas koukal na akčnější a quick timeová videa, neměl jsem z toho moc radost. Naštěstí, až na pár QTEs, je to v Tomb Raiderovi úplně v pohodě.
Vývojáři chtěli navodit pocit přeživšího, mladé nezkušené ženy na pokraji sil a podle mě se jim to fakt docela povedlo. Samozřejmě že přechod mezi “jéžiš, já musím zabít srnku, panebože” k “tady máte hajzlové, kulometem do hlavy, ratatatata” je příliš rychlý, ale v herním kontextu zas tak moc do očí nebije. Raději koncentrovaný zážitek, než zbytečně natahované pasáže.
Momentů, kdy vás hra do vyloženě akčního postupu nutí a nejde se mu vyhnout, zase tolik není. Když chcete, můžete to prostealthovat, což třeba v prvních dílech nešlo. Tam jste se museli prostřílet skrze nepřátele hlava nehlava, jiná možnost nebyla. Tady jsem si přímo liboval, když se na obzoru objevili nepřátelé. Všechny upgrady jsem sypal primárně do luku a vždycky když to šlo, přistupoval jsem k situacím po špičkách.
Nejpůsobivější stealth pasáž byla stejně v nočním lese. Ta, kdy se můžete dostat na stromy a nepřátele postupně odpravovat z výšky. Nebo se jim naopak vplížit do zad a seznámit je osobně s cepínem. To byla paráda. Trochu překvapivě mě nucené akční pasáže neštvaly. Naopak jsem se do nich dokázal vžít a lukem jsem rychle rozdával jeden headshot za druhým. Až když šlo párkrát opravdu do tuhého, vytáhnul jsem brokovnici nebo granátomet, ale jinak jsem se držel luku a cepínu.
A hodně překvapivě je Tomb Raider jednou z těch her, které jsem dohrál, aniž bych se do toho nutil. Hra mě nepřestala bavit, pořád jsem měl něco nového, pořád bylo kam jít, pořád co dělat a furt jsem se za něčím hnal. Sice to pomyslného vrcholu dosáhlo už na pláži, ale k dokončení jsem se nutit nemusel. Taky mě potěšilo, jak přístupně a použitelně byli zpracovaní bossové, které k smrti nesnáším. Tady mě sice štval až ten poslední, ale to má spíš co dělat s dalším blbým QTE, než s bossem jako takovým.
Za mě teda fakt velká spokojenost. Multiplayer jsem nehrál, nezájem. Singleplayer byl ale fakt hodně povedený a ten moment, kdy se pak Lara na konci zvedla s ikonickými dvěma pistolemi… Mlask!
btw. docela bych bral nějakou hardcore survival verzi hry. Verzi, ve které by byl hlad a Lara by MUSELA lovit a dělat zvířata na ohni (stejně by museli i nepřátelé), zbraně nepřátel by byly po vystřílení jednoho zásobníku nepoužitelné, nepřátel by bylo výrazně míň a fakt by to bylo o tom přežívání, než o střílení. Taková hra v AAA segmentu asi jen tak nevznikne, ale je to škoda. Tomb Raider má k tomu dobré základy a hodil by se na to parádně.
Nejnovější komentáře