7. července 2011 se začali herní znalci tetelit blahem. Game Informer odhalil srpnovou obálku. Steampunková maska, robotická stráž, podivné auto na kolejích, krysy a nápis “Nejodvážnější opatření jsou nejbezpečnější”. Třešničkou na dortu byla informace, že na hře pracují lidé, kteří se podíleli na Deus Ex, Arx Fatalis, Half-Life 2, Dark Messiah of Might and Magic… Arkane si ze dne na den zajistili pozornost většiny herní obce.

Pod šarmantní futuristicko-totalitně-steampunkovou slupkou se skrývá košatá hratelnost plná možností, o které designéři jiných her ani nezavadili. Vzájemná propletenost herních prvků je přesně tím, co dělá z Dishonored unikátní kousek, vedle světa samotného.

Tvůrci svým unikátním prostředím naštěstí nemrhají. Aktivně vás motivují k prozkoumávání a alternativnímu postupu, už jen díky runám a bone charmům. Hodně mě potěšilo taky automatické zaznamenávání důležitých věcí do Clues, které je příjemnou kličkou jak nabídnout hlubší kontext, ale zároveň jím nezatěžovat rychlíky.

Vzhledem k mému stealth postupu mi přišly peníze skoro zbytečné. Pasti jsem nepoužíval a drtivá většina vylepšení byla pro akční přístup. Se stealth postupem souvisí ještě jeden černý puntík: když jsem nepřítele zezadu uspal, ukázal se mi pak ve statistikách jako zabitý. Nikoho jsem nezabil, stráž si jen hezky na střeše pochrupovala. Nefér.

Jestli někdy dojde na Dishonored 2, chtěl bych ho jako skutečný open world. Obrovský svět, gigantické a propracované město, naprostá volnost pohybu. Tady jsem měl možností habaděj, ale v prostředí jsem se pořád cítil svázán okovy dané mise.

Dishonored jsem si užíval, ale bohužel ho musím zařadit po bok Assassin`s Creedu a vlastně většiny jiných her. Nedlouho před koncem mě prostě přestal bavit. Lusknutím prstu se vytratila jakákoliv motivace postupovat dál a já to už dohrávat nechci. Škoda.

Hry jsou pořád příliš dlouhé. Zkraťte je!