perunova krevFrantišek Kotleta je parchant. Proč? Protože sepsal román, plný akce, krve, střev a prastarých bohů. Přesně tyto ingredience má i můj román, který jsem začal psát roky předtím, ale bohužel je u ledu (do letních prázdnin). I tak mám jeho tvorbu poměrně rád a byl jsem velice zvědavý, jak se s tak poměrně originálním námětem bruntálský řezník popral.

Martin Fridrich je příslušníkem jedné z nejlíp vycvičených jednotek na světě. Kvůli horší finanční situaci se nechal najímat jako žoldák a v rámci zakázek se občas nechal najímat jako prostředník během obchodních jednání pohlavárů mafie. Jednou měl získat kufřík plný diamantů od ukrajinských mafiánů, ovšem schůzku naruší podivná parta, která nejde zabít obvyklými způsoby. Všichni jsou zmasakrováni, kromě Martina, který se záhy zaplete do hry pradávných bohů, kteří mají o diamanty velký zájem, a jdou si kvůli nim vzájemně po krku. Zároveň po Martinovi jdou vlkodlaci, větrnice, upíři a další pohůnci bohů a aby měl od nich už navždy klid, zavolá si na pomoc svého rotmistra se speciálně upravenou kriplkárou a enormně obézní ostřelovačku, kteří mu pomohou na cestě plné krve.

Kotleta pokračuje v zaběhnutém stylu, který si vyhranil již v jeho prvotině, Hustej Nářez. Hlavní hrdinové jsou náležitě drsní vojáci, kteří nejdou pro hlášku daleko, Každou chvíli něco bouchá, krev cáká a mozky pleskají o zdi. Narozdíl od jiných „kulhánkových napodobitelů“ zde najdete hodně početné erotické scény, popsané detailností hodné pornografické literatury. Ne každý to dokáže zkousnout, ale sakra, čtenáře splatterové literatury nějaká ta odhalená bradavka nemůže zaskočit, no ne? Co mě ovšem trochu zklamalo, byl fakt, že většina slovanských bohů je zde popisována jako sobecká banda zlých parchantů, kteří chtějí ovládnout svět, což mě jako vyznavače Rodnověrectví  trochu naštvalo, ale přes to jsem se dokázal celkem vklidu přenést. Co mi ovšem přišlo do očí bijící, bylo nepřesné rozdělení „kast“ slovanských bohů, kdy Perun je zde vykreslován jako otec všech bohů a Svarog, který je doopravdy otec tohoto panteonu. Objeví se zde i postava, jménem Zmija, která je (přiznaně) vymyšlená a doopravdy do tohoto panteonu nepatří. I tak je to hodně vtipná postava, která mě pobavila.

I přes tyto neduhy je ovšem Perunova Krev zatím to nejlepší, co řezník Koleta zatím vydal a příznivci akční splatterové literatury zde dostanou přesně to, co chtějí.