Whiplash

V anglickém jazyce neexistují dvě horší slova než „Dobrá práce.“ Na Whiplash jsem byl celkem dost nahypovaný, především díky Fukově recenzi, ve které jí dal celých 100%. I tak jsem si říkal, že to až tak dobré být nemůže, ale opak je pravdou. Whiplash je jedno z největších překvapení roku 2014.

Andrew Neiman (Miles Teller) chodí na jednu z nejlepších hudebních univerzit ve Státech. Jeho celoživotním snem je se stát tím nejlepším bubeníkem své generace a klíčem k dosažení tohoto úspěchu je geniální dirigent Terrence Flatcher (J.K. Simons). Po několika neúspěšných pokusech se nakonec do jeho orchestru dostane, ale tehdy začnou problémy…

I když jsem se tomuto tvrzení chtěl původně vyhnout, musím to nakonec zmínit i já. Simons v tomto filmu předvádí naprosto famózní výkon a hodně mi připomínal seržanta Hartmana, z filmu Full Metal Jacket. Fletcher nadějné hudebníky psychicky a často i fyzicky trýzní, aby z nich dostal ty nejlepší výkony. Mnoho z nich tak velký nátlak nevydrží, ale Andrew se i přes brutální brutální zacházení nenechá odradit a ve prospěch své bubenické kariéry se dost drsným způsobem rozejde i se svojí dívkou.

I přes poměrně velký hype jsem se snažil zachovat si střízlivou tvář a najít se na filmu nějaké chyby, ale snad kromě příliš rychle utnutého závěru jsem na filmu žádnou chybu nenašel. Každá z postav je naprosto geniálně zahraná, a i když se scénáře ujmul úplný nováček, nelze mu vůbec nic vytknout. I když nejste fanoušci jazzové muziky (jako třeba já), i tak vám tento film vřele doporučuji. Garantuji vám, že větší svini než je Terrence Fletcher jste ve filmech už dlouho neviděli.