Přitom je na internetu takovejch lákadel! Jako v bonboniéře, kde ještě pořádně nedožvejkáte bonbon a už mlsně pokukujete po dalšim, kterej přece vypadá tak lákavě. Nakonec si ale přes samou rozkošnou žranici nedokážete vychutnat jednotlivá sousta. Hm.

Tak tohle prosím byla líbezná metafora (no.. umim lepší), která mě tu tak napadá při promýšlení povídání na téma útržkovosti internetu a potažmo celý naší současný masový kultury vůbec. Klip za klipem, hláška za hláškou, všude se na nás hrnou lákadla, pořád si něco žádá naši pozornost.. až je často ohromně těžký udržet myšlenku nebo se prostě a jednoduše soustavně věnovat určitý činnosti.

„Sakra, tohle zase vypadá na dlouhý pseudo-intelektuální rádoby psychologicko-hloubavý pojednání vo našich životech, vesmíru a tak vůbec. Kolik toho ještě je? tři vodstavce? Zív.. Radši kouknu co zajímavýho zrovna přistálo v RSS čtečce..tyhlencty Kriplové sou někdy fak divný“

Na internetu je to patrno obzvlášť – alespoň na pět minut předpokládejme, že nářek pisálků ve stylu „ale vždyť dlouhý články nikdo nečte“ má svý opodstatněný a že příčinou nečtenosti delších textů není jejich častá sračkovitost, nýbrž jen a pouze jejich délka. Doba nás mění. Valí se na nás tolik informací a klipovitý „zábavy“, že nezbejvá než hltat, máme-li se cejtit aspoň trochu v obraze, máme-li mít aspoň trochu pocit, že stíháme sledovat dění. Vždyť na internetu stačí jednou kliknout a ze zpráv z burzy se plynule přesuneme k pozorování starýho dobrýho porna. A že těch zajímavejch odkazů všude je, že. Nejenom na porno.

„…hm, OG Rákosník zase psal na blog nějaký svoje slinty vo právě viděnym filmu, nějaký další Transforméři, hm, tak je tam pár kozatejch roštěn a ty roboti vypadaj fakt hustě našláplý, čeknu trajler a dyžtak to stáhnu skrz torrenta.. ale tady mám furt votevřený ty Kriply, hm, tak na ně ještě třeba kouknu..“

Útržkovitá, video-klipovitá zábava dneška, dělající z lidí slintající idioty reagující prakticky jenom na rychle blikající světýlka – to je ta pravá kultura kriplů. Někdy si připadám, že na mě má příliš velkej vliv. Ehm.

„hahaha, slintající idiot, kultura kriplů, to je vostrej článek tohlencto! sice nevim vo čem je, ale to nevadí.. hele, Božena je onlajn na icq, jí napíšu co ta kalba včera.. „

Někdy jsem hrozně roztěkanej, čtu jednu stranu knihy dvakrát, protože při prvnim čtení mi myšlenky odletěj jinam, při psaní článku pětkrát šteluju last.fm, dvakrát zabubnuju do stolu při oblíbený písničce, zkontroluju Fejsbuk, jestli se všichni smějou ultimátně vtipnýmu odkazu a po očku sleduju icq. Myšlenky a pozornost bezdečně těkaj a je hrozně těžký z toho hemžení sestrojit přijatelnej duševní vejšplecht. Od fiktivního idiota popisovanýho v kurzívě se tak liším(e) možná tak tim, že vím(e) kde je problém. A že má smysl jen tak všechno vypnout a vypadnout se projít. Vždycky mě při tom tak napadá.. spousta věcí. Třeba skuhrání nad tim, jaká to škoda že se nedaj ideje nějak „bezdotykově“/telepaticky zaznamenat. Když člověk přijde domů a ocitne se na dosah informační džungle, myšlenka se nějak začne drolit až je pak zaznamenána akorát v nějakym podivnym článku na Kultuře kriplů.net, na kterym čtenáři v komentářích „oceněj“ leda tak pár přisprostlejch slov.. tak nějak obecně je asi normální, že pozornosti se dostává hlavně útržkovitejm píčovinám. Vždyť lidi přece nečtou. A nepřemejšlej. Někdy neuškodí si na chvíli „všechny ty internety a počítače zakázat“. Jinak v tej informatickej džungli zvlčíme.

Celý článek...