Andrewův blog zeje prázdnotou, zeje zeje, a možná tomu už nikdy jinak nebude. A to je škoda. Protože teď mám chuť si něco dobrého přečíst, zrovna teď se nudím, jinak taky řečeno jsem v ideální náladě něco si číst. Na českých stránkách není momentálně nic, co by mě interesovalo, na zahraničních stránkách je to samé, akorát v angličtině. Tak jsem se rozhodl napsat něco vlastního a napadlo mě, že bych mohl něco o svátku Halloween, když ho tedy teď na té americké části západní polokoule všichni slaví.

S následující pěticí her strávím letošní Halloween:

Veil of Darkness – V té době, kdy vyšla, šlo o hru s naprosto parádní grafikou, špičkovými filmovými sekvencemi a atmosférou, která mohla být rozkrájená na několik způsobů a stejně jste se nedokrájeli. Hlavní hrdina, pilot, se „náhodou“ se svým letadlem zřítí nad Transylvánií a v té chvíli jeho potíže teprve začínají. O této vynikající upířině ve stylu adventure/RPG se tu rozepíšu někdy příště. Jen dodám, že mi v hlavě uvízla naprosto fantastická vzpomínka na jeden pařanský večer, kdy jsem byl u kamaráda a on mi ukazoval, že se dostal až do závěrečné fáze hry a pak jsme spolu koukali na monitor, jak se hlavní postavička poprala se zabitím transylvánského knížete Draculy.

Silent Hill 2 – Jedna z mých prvních her na PS2. Mimo to i jedna z prvních her, u které jsem měl pravý pocit vcítění se do interaktivního horroru. Honičky s Pyramid Headem patří mezi mé all-time-top momenty ve videohrách vůbec, nejen mezi nejstrašidelnější. Jak už kdosi někde napsal,  Silent Hill 2 hospodaří možná s nejlepším scénářem v historii videoher, a já bych mu dal asi za pravdu. Cesta Jamese z WC do pekla je nadmíru fascinující. A co teprve samotné městečko Silent Hill. Ne nadarmo se říká, že je to nejlepší horror hra minimálně co se PS2 týče.

Left 4 Dead – Souboje s nemrtvými v týmové akci nebyly moc strašidelné, alespoň do té doby, než vyšlo L4D od malého týmu Turtle Rock Studios. Hra byla poklonou filmovým hrůzám, což se promítlo nejen do stylu loadingových obrazovek, ale také do té trochy narativní složky, která ve hře existovala – postavy občas prohodily samy od sebe nějakou tu větu, což vytvářelo silný dojem filmovosti. Strašidelnou složku tvořilo několik faktorů, z nichž jeden spoléhal na to, že skupinka držela víceméně při sobě. Pokud to tak nebylo, vystřelovací zombie jazyk dříve nebo později zařízl šanci skupinky na dokončení části příběhu. Zlé jazyky tvrdí (ty nevystřelovací), že do pravého horrorového zážitku scházel pěkný kus. Po pár desítkách hodin už to taková zábava není, ale jednou za čas – třeba na Halloweena – zastřílet si v L4D není na škodu.

Dark Seed – Zápletka je jednoduchá, ale o to silnější. Mike je postavou, kterou ovládáte a jde o zdigitalizovaného herce (ano!). Zmínku si zaslouží fantastická atmosféra, které pomáhá nádherně divná hudba. Dialogy ve hře skoro nejsou, to jen když to dává smysl v rámci příběhu (zajímavé… zajímavé indeed). Tajné chodby, hodně netradiční postupy ve vyprávění, fungující koupelna, strašidelný hřbitov, policejní stanice a obchůdek s potravinami. A krom toho mimozemšťané, či v angličtině Ancients, v Mikeově hlavě a situace, kdy policie zavírá bez udání důvodu. Ve hře můžete umřít – ve vězení. Takový je Dark Seed od již zesnulé kalifornské firmy Cyberdreams.

Perihelion – Perihelion je hustá hra. Je daleko, předaleko hustější než cokoliv z dnešní nabídky her a na to všichni, kdo si pamatují na megahustotou přetékající pařby dob minulých, určitě slyší. Jak by taky ne, když her s hustou atmosférou je dnes tak málo, skoro tolik, jako čerstvých kusů masa u McDonalda. Proč ale? Prodávají se málo? Nebo jsou úplně neprodejné?

Další možní kandidáti: Sanitarium, Silent Hill 4, Phantasmagoria, I Have No Mouth and I Must Scream, Dark Seed II, 7th Guest, Bad Mojo, Last Half of Darkness, Blood Omen: Legacy of Kain, zauzlovaný kapesník, The Legacy, Gabriel Knight 2: The Beast Within.

A jaké strašidelné hry doporučujete Vy?

P.S.: Pro inspiraci je tu loňské vydání herní rubriky Halloween Double UP na TBL.

Celý článek...