Vorganizátor první Grand Prix v Monaku (v roce 1929) byl zkrátka génius. Závody formulí v Monte Carlu mě fascinovaly už vod mala, zkrátka jinde ve světě nic takovýho neni. Letos se mi splnil jeden z mnoha snů, jelikož průběh Velký ceny Monaka jsem mohl sledovat přímo v místě dění. Zážitek to byl vpravdě jedinečnej.

Unikátní, jedinečný, nevídaný – tyhle slova asi nejlíp charakterizujou závodění v Monaku, ne nadarmo patří GP Monaka mezi nejprestižnější motoristický události na světě. Holt když se vozy formule 1 řítěj rychlostí až 290km/h po nádhernejch, ale úzkejch ulicích přímořskýho 30 tisícovýho městečka a diváci vše mohou sledovat doslova pár metrů vod tratě, to už je sakra zajímavá věc. Naštěstí si toho je dobře vědoma i má drahá matinka, která jednoho dne položila zcela zbytečnou votázku: „Nechtěl bys jet na formule do Monaka?“.

Samozřejmě. To místo mě dostalo hned po příjezdu. Autobus do Monte Carla dorazil po silnici vinoucí se nad městem, takže se mi hned naskyt k pokochání líbeznej pohled na monackej přístav, kolem kterýho závodní trať vede. A jelikož tam dole už probíhal doprovodnej program v podobě závodů GP2, hned jsem si moh vychutnat krásnej zvuk rychlejch aut. „Jo, tak tady to bude sakra zajímavý“, hned mě napadlo.

Taky že bylo, už při sobotní kvalifikaci mi bylo dopřáno plně si vychutnat krásu formulovýho řádění na městský trati. Z cca 2 metrů jsem sledoval dění v rychlý levotočivý zatáčce Tabac v dolní části vokruhu hned u moře a kromě neuvěřitelnýho (ale krásnýho) rachotu rychlejch strojů (suverénně největší kravál nadělaly Hondy Buttona a Barichella, hodně slyšet byly i formule BMW) jsem si ještě na vlastní voči vověřil, jaká je neuvěřitelná machrovina kočírovat formuli v ulicích Monte Carla. V rychlosti hodně přes 200km/h borci-závodníci precizně projížděli zatáčkou a vod hrazení je dělil jen maličkej kousek. Jednim vokem jsem koukal na vobří vobrazovku abych sledoval časy jezdců mý voblíbený stáje Ferrari, druhym koukal na trať a byl naprosto spokojen. První dvě místa na startu: Massa, Raikkonen! Sobotní pikantností bylo, že když Coulthard narval svoje auto do zdi, do boxů šel skrz náš sektor. Kolikrát za život kolem kousek vod vás ve spěchu projde jezdec F1? :)

Nedělní závod jsem sledoval z ještě zajímavějšího místa, tribuny umístěný přímo před La nouvelle chicane. Je to první šikana po výjezdu z tunelu, nejprudší brzdění na trati (z 290km/h na cca 75km/h) a jedno z mála míst na trati vhodný k předjíždění. Na tuhle speciální tribunu se diváci dopravujou lodí. A že vodtamtud bylo na co koukat!

Přestože mě ani jedno Ferrari moc nepotěšilo (3. a 9. místo je velkej neúspěch), ze svýho místa jsem sledoval zajímavý věci. Na počátku závodu pršelo a i když bylo na řidičích vidět, jak se zuřivym kmitánim rukou snažej udržet auto na trati, nikdo se v zatáčce nerozsekal, jen pár expertů si ji střihlo rovně. Nechybělo pár předjížděcích manévrů, na již suchý trati dostal Trulli parádní hodiny, Raikkonen několik kol před cílem urval přední křídlo vo Sutila, 2x musel vyjet safety car. Závod se nakonec protáh až na dvě hodiny místo vobvyklý hodiny a půl, takže jsem si letošní dramatický Monako užil znamenitě. A kouzlo formule 1 mě pohltilo ještě víc když jsem viděl předevšim znamenitou akceleraci a deceleraci závodních vozů spojenou s řidičskym uměnim jezdců (několikrát to fakt vypadalo, že trefěj mantinel, ale vše ustáli).. v televizi to člověk nemůže tak vocenit.

Nejen závodama však člověk živ jest, na hodinku jsme se zastavili v Nice, kde mě zaujaly hlavně pěkný úzký uličky starýho města a široká proměnáda u pláže. Mimochodem, přestože v uličkách centra bylo spoustu vobchodů, tak narozdíl vod centra Prahy překypovaly rozmanitostí. V centru našeho hlavního města je akorát na každym rohu krám se sklem, matrjoškama a tričkama.

Samozřejmě jsem si ještě pořádně prohlíd Monte Carlo, vskutku nádherný místo! Zajímavá je taky tamní botanická zahrada trčící nad městem a za zmínku stojí taky automobilový muzeum, k vidění byly mj. starý Lamborghini a další skvosty. Do oceánografickýho muzea jsem se nedostal. Ještě než si vychutnáte výživnej foto-materiál, musim vám prozradit, že zas tak cenově výjimečný to v Monaku neni. Plechovka piva 2,50€, kšiltovka Ferrari 35€, talíř místních specialit k večeři 20€. Jako v centru Prahy no. Akorát ty vstupenky jsou nejdrazší v celym seriálu F1, na kvalifikaci 70€, na závod 420€. Naštěstí to stojí za to. Až mě zarazilo, jak člověka dokáže vohromit kombinace pozlátka, luxusu, města milionářů a sakra drahýho sportu typu formule 1. Ale tak co bychom se netěšili, život je krátkej :)

Nehoda Kimiho Raikkonena.