Cesta na GDS nebyla zrovna peříčko. Krom malinké ztráty orientace ve městě (díky čemuž jsem na místo přijel o něco později) do mě, resp. do zadku mého vozidla, asi po deseti minutách jízdy vrazilo auto. Řidička za mnou jela sice rychleji než měla, přesto jsem měl dojem, že na vině byl buďto ten chodec, kterému řidič přede mnou zastavoval anebo onen řidič. Každopádně, značka drží, jedu dál. Po příjezdu se zase štěstí vrátilo, protože jsem zaparkoval asi deset metrů od vchodu.

Ačkoli jsem byl na místě později, fronta na schodech mi říkala, že jsem přišel včas. Odbavení registrací zabralo asi půl hodiny. Jedna slečna ve frontě smažila jakousi casual hříčku na PSP Go. Asi aby lépe mezi nás zapadla.

Když bylo asi deset lidí přede mnou, jeden z organizátorů zahlásil, že se jako musí začít. Ať vstupujeme potichu. Poslechl jsem ho a vešel do posluchárny, až dozadu, kde už nebyly židle. Ale zase tam byly stoly s cukrovím. Nějaká neobsazená místa tam byla, ale to si asi někdo odskočil. A pak mě kamarád říká, že ho štve, když někdo drží místo někomu jinému. Nemohl jsem než souhlasit. Několik prázdných míst bylo pokryto časopisy Score. No děs.

Až po chvíli zjišťuju, že i další a vlastně VŠECHNA místa jsou poseta časopisy Score! Otázečka na sedícího vývojáře potvrdila tušení: místa jsou volná a Score je asi zdarma. Smetl jsem Score ze sedačky a konečně si sedám. Vytahuju diktafon. Bude se hodit.

Reportáž, na kterou jsem se těšil asi nejvíc, o první české 3D MMORPG hře (já tento žánr nemám rád, přesto jsem se těšil), už byla v plném proudu. Nevím jak ostatní, ale já se nedozvěděl víc, než to, že hra běží na několika serverech, a že zatím testovali hru pouze s pár desítkami hráčů. Nezáživné – jedním slovem možná krutě (ale možná i spravedlivě) zhodnocená přednáška.

První pauza znamená spořádání lineckého koláčku.

Jakub Dvorský z Amanita Design, který tam přišel odprezentovat Machinarium, špatný dojem z předchozí přednášky výrazně napravil. Zajímavě se rozpovídal, no o všem možném okolo tvorby Machinaria, které se mi osobně líbí, ačkoliv jeho umělecký styl není zrovna můj šálek kávy. Zaujalo mě i to o Darrenu Aronofském. Kousek, asi dvacet minut, jsem si nahrál na kameru. Takže pak zájemcům můžu někam vystavit.

Podruhé si dávám linecký koláček a obsluha, která tam přišla doplnit koláčky si stěžuje, proč je nikdo nejí. Na pití nic, ale to je napraveno až o nějakou tu hodinu později. V pauze si ještě nemůžu nevšimnout kolegy, kterého přednáška chytla natolik, že si musel na svém notebooku Machinarium zahrát.

Následuje přednáška Střepy snů. Asi skvělá hra ve stylu D&D, jen jsem z povídání jaksi nepochopil, JAK se to hraje. Šestistěnek je ale potřeba mít dvacet a „nastavení“ hry trvá od jedné do tří hodin. Matouš Ježek, přednášející, posílá knížku publikem. Ke mně se nedostala.

Cesta k lineckým koláčkům je zablokována. Zrada! A ne v Krondoru.

Další přednáška je věnována Cabela’s Big Game Hunter 2010, to je název hry, opravdu. Jedná se o kopii Deer Huntera, populární to hry v USA. Ač se přednášky zhostil vtipný přednášející, z jeho „nadšeného“ projevu jsem mírně znervózněn. Po chvíli i tím, jak zaměstnanec Cauldronu zmiňuje hodnocení 5/10 na IGN, pak k údivu všech přísedících přiznává, že: „Osobně bych si dvě, tři mise možná zahrál, ale poté bych asi umřel na nudu.“ Videa ze hry kupodivu nejsou úsměvuvzdorná a dobře to vypadá, řekl bych, že až moc dobře. Ale takovéhle lovecké hry jsou prostě jen pro vyvolené, čili většinu to asi bavit nebude. Lukáš posílá do publika loveckou pušku, která se dá koupit k Nintendu Wii.

Nábor do Cauldronu byl z nějakého důvodu vynechán, asi kvůli tomu opožděnému začátku.

Předváděčka hry Mafia 2. Začínám se na tuhle hru docela těšit.

Ještě než došlo na tombolu, vidím, jak dvě řady přede mnou koluje knížka Střepy snů. Lístek od tomboly jsem ztratil hned na začátku, tak jsem ani nemusel být napnutý při losování. JEDEN výherce získal tašku naplněnou hrami. Konec tomboly. Konec přednášek. Konec prvního dne GDS.

Celý článek...