still from fury movie

Hlavní postava si říká Wardaddy. Shia LaBeouf má příšerného kníra. Pět borců versus 300 německých vojáků. Ayer se naposled zas tak moc nevytáhnul. A Pitt s hrozným hipsta účesem. Ježišmarjá, to zas bude, říkal jsem si. Trailery sice vypadaly slibně, ale červíček pochybnoti hlodal pořád. A víte co? Dal to. Ayer, Pitt, Shia a všichni ostatní. Fury není žádná mega pecka, ale film, který stojí za to vidět. Jestli v kině, nebo za pár let na monitoru, je už na každém z vás.

K vizuální žranici Interstellaru má Fury daleko a tak je vlastně jedno, na jaké obrazovce se na to podíváte. Stříbrné plátno není nutností, i když zážitku samozřejmě něco dodá. Věřím že z Fury musí být fajnšmekři přes válečnou techniku úplně paf. To se mně netýká, ale z pohledu laika musím uznat jak realisticky film působil. Nejen technikou, což považujete tak nějak za samozřejmost, ale svojí všudypřítomnou špínou, bahnem, krví, mrtvolami a nepříjemnými věcmi, kterých jsou války plné.

Příjemné je, že scéna, která alespoň mě osobně parádně definovala všechny hlavní postavy, neměla s válečením nic společného. Scéna „vajíčka“ je skvělá, i když se v ní „nic“ neděje. Je intenzivní jako blázen, plná smutných, veselých i zuřících momentů. A hezky se v ní hrdinové vybarví. Podle mě líp, než v kterékoliv akční scéně.  Ty jsou ve filmu v podstatě tři a o jedné jsem už před několika týdny na Twitteru slyšel, že je prý naprosto ultimátní. Spadne nám z ní čelist a zaryje se nám do mozku navěky věků.

Po první akční scéně jsem si říkal že jasně, tohle byl jen začátek, pak to přijde. Druhá akční scéna byla hodně dobrá, ale taky to nebyla ona. A pak už jsem tak nějak tušil že přijde jen finální akce a tak to teda musí být ona. Inu, nebyla. Furt nevím který střet lidi mysleli, ale hubu mi tam nic neotevřelo. Manévrování několika amerických tanků proti jednomu Tigerovi bylo natočené fakt parádně a byla to hodně zajímavá akce a asi to byla ona? Zas tak kulervoucí mi ale nepřišla.

Možná by filmu neuškodila nějaká zajímavější hudba, která by dokázala akční scény posunout na trochu jinou úroveň a důležitost „klidových“ scén trochu prohloubit. Bohužel si teď, druhý den po návštěvě kina, nepamatuju jedinou melodii ani z hlavního theme, natož cokoliv jiného. Zato varhany z Interstellaru mi zní v uších pořád. Hudba špatná nebyla, ale nebyla ani nijak zvlášť dobrá nebo zapamatováníhodná. Byla tam , nevadila a už si ji nepamatuju.

Poslední akce, jakkoliv debilně zní 5 versus 300 (což není spoiler, je to v traileru), je taky zajímavá a fakt dobrá. On je vlastně celý film zajímavý a více než nadprůměrný, ale stejně jako nejsou boží jednotlivé akční scény, není boží ani celý film. Nerad bych tomu dával číslo, ale kdybych musel, pohybovalo by se to asi kolem sedmičky. Hardcore fanoušci tanků a/nebo druhé světové nechť si podle míry svého fanouškovství přičtou bod nebo dva.