Epic do nás dlouhou dobu hučel, jak Bulletstorm přinese revoluci do First Person Shooter žánru. Onou revolucí byla myšlena záplava humoru, která nás měla spláchnout do nejbližšího záchodu. Hra právě vyšla. Takže jak je to ve skutečnosti?

Nejdřív si vyslechněte zápletku. Skupinka hrdinů jako vystřižená z Gears of War má za úkol spáchat atentát na jednu důležitou osobu. Po zastřelení té osoby si jediný robot ve skupině všimne emailu, který je na monitoru v pracovně s mrtvolou. Email hlásá, že šéf steroidového komanda Mrtvá ozvěna je vlastně zlý a ne hodný, jak si nájemní zabijáci celou tu dobu mysleli. Nějaká doba uplyne a vy, Grayson Hunt, a váš sidekick, robot „made in China“ Ishi, si vyděláváte přepadáváním lodí – včetně ošklivého vraždění všeho živého na jejich palubách. A to se samozřejmě nikomu nelíbí a tak je na vás vypsaná odměna. Při devadesátém druhém přepadení se však něco zvrtne a vaše loď řachne na planetu s po zuby ozbrojenými domorodci.

Střelba. Krev. Sprostá mluva. Spousty mrtvých.

Humor? Ale kdeže. Na to se hra bere až příliš vážně: od nudné zápletky, přes drsnost postav a jejich samoúčelně působící ne zrovna vybraný slovník, až po „to je tak cool“ naskriptované situace. Bohužel působilo to na mě tak, že veškerý humor je na papíře v trezoru studia People Can Fly. Jistá zábavnost v monolozích, jednoduchých hláškách a občasných dialozích tam bezesporu je… je ale zabita absolutně nevtipným projevem steroidového herce, který svůj smysl pro humor zapomněl někde ve sprše jeho oblíbené posilovny. Humor je obecně naprosto subjektivní záležitostí, takže je možné, že zrovna já mám smůlu a ostatní se budou při těch všech „mačo hláškách“ za břicho popadat. Když se u hry ale nedokážu ani jednou zasmát, působí to na mě trochu jako podraz, a tím větší, když na tom Epic postavil svou reklamní masáž.

Kill with Skill je bezvadný reklamní slogan. V případě Bulletstormu jde ale o něco víc, než jen o upoutání zákazníkovy pozornosti v obchodě s videohrami. Hra na něm, tedy na onom sloganu, postavila styl rychlé, chcete-li frenetické, akce, kde každá přesná kombinace znamená odměnu v podobě bodů. No, takhle to tedy funguje, ale výsledek je opět trochu jinde. Realita je taková, že spíš než o co největší kreativitu, jak nás snaží přesvědčit upoutávky, se budete snažit (v mém případě to tak bylo) najít pouze jen tu jednu nejrychlejší cestu, jak zbavit nepřátele jejich bezcenného virtuálního života. Když mačkáte, s nadsázkou řečeno, všechna možná tlačítka, body vám stejně nalezou se slušnou rychlostí, takže nějaká motivace o provedení „Fire in the Hole“ a podobné složitější taškařice tam dle mých zkušeností se hrou chybí. Zkrátka, pokud budete kombinovat bič, kopání a střelbu kamkoliv do nepřátelských těl, nebudete mít nouzi o štědré ohodnocení… ani nouzi o spoustu „podivných textů“ nad hlavami chcípajících nepřátel – u sebe jsem pozoroval velmi často Headshot a občas tam tuším byl i nějaký ten Gag Reflex.

Bulletstorm je tunel, a to tunel pořádný. Vždy existuje jen jedna jediná cesta… z níž nejde nikam spadnout – do jámy, vody, ni z útesu. A dokonce si nemůžete ani zkrátit cestu do spodního patra pádem na schody – musíte obejít otvor a sejít pěkně po schodech (a to je opruz). VE HŘE SE NESKÁČE. Ke slovu se dostanou i nechvalně proslulé Quick Time Eventy. Váš sidekick je velmi neschopný střelec a často se vám plete do cesty. Sidekickem nejde projít. Když se pokoušíte zastřelit svého sidekicka, nic se nestane.

Palbu do nepřátel se nám People Can Fly pokusili zpestřit občasnými nápady. Jejich originalita je ale velice sporná, protože například chodícího robota s kulomety nabídla už střílečka Necrovision, ovladatelné létající kulky byly ve více hrách, naposledy v Singularity a z této hry (a nejen z ní) tu najdete i jakési obchůdky s updaty zbraní, které jsou rozeseté po celé hře. Jedna úroveň se mi zdála velmi povědomá – netvrdím, že byla sprostě obšlehnutá z Shogo: Mobile Armor Division (ta, v níž si připadáte trochu větší než okolní budovy), ale ta větší než malá podobnost tam prostě je. Ne zrovna originální jsou ale i vaše základní aktivity, které se Epic snaží prodat jako nové: kopání, skluz a přitahování nepřátel, to vše už tu v jedné či jiné obdobě bylo. Na obranu hry je ale fér dodat, že samotná střelba je fajn a zbraně ujdou též. Nepřátelé se obměňují tak, že jsem nikdy neměl pocit „hmm, tak teď už to začíná být fakt nuda“. Dostaví se i bossové pálící na vás z kulometu, mini-vrtulníky a potvoráci, které nejde jen tak kopnout nebo je přitáhnout bičem – ne, bez prostřelení noh.

Řeči o revoluci byly jen hodně nafouknutou bublinou a to je škoda. Nechápejte to ale špatně. Rozhodně to není špatná hra. Bulletstorm je rychlá a docela zábavná střílečka s palebným kalibrem Painkillera. Někde se ubralo, zase někde jinde se přidalo, hlavně přibyly skriptované události. Mám trochu obavy, že po prvním projití se mi to už nebude chtít hrát podruhé. Na to má Bulletstorm až hodně cinkrlátek, které fungují jen na první zkušenost, a málo skutečného obsahu. Princip skillshotů tu dle mého nefunguje, alespoň ne v takovém efektu, jaký byl Epicem slibován.

Pokud vám tedy Hunter Gray, nebo jak se ten steroidový klející drsňák jmenuje, učaroval, milé dámy, a pánové, tak doporučuji sáhnout spíše po konzolové verzi. Na PC jsou ta omezení v pohybu přece jen dost znát. Myší toho trefíte taky mnohem víc… takže si dokážu představit, že na konzoli to bude trochu větší výzva.

Hráno: několik hodin
Na obtížnost: Hard
Aimlock a Autoaim: vypnutý

Celý článek...