My, kterým bylo před šestnácti lety tak kolem dvanácti let, jsme se tehdá nechávali unášet na vlnách západních filmů a seriálů, které jsme za totality neměli moc šancí vidět (krom pirátských několikrát zkopírovaných VHS s příšerným obrazem a ještě příšernějším dabingem jednoho člověka, amatérského studenta angličtiny, který buďto festovně ráčkoval, nebo při dabingu různě smrkal, a odkašlával si, – jó to byly časy). Hranice se otevřely a na naše dětská očka zaútočily neodolatelné příběhy Kačerů z Kačerova, nebo úžasné, do té doby neviděné filmy jako Sám doma. Prostě zcela nový svět, který jsme hned srovnávali s tisíckrát viděným Mrazíkem, Pipi dlouhou punčochou, nebo Dětmi z Bullerbynu (a to byly ještě docela ty dobré věci).

Ale nechme vzpomínáni ve stylu Good Bye Lenin. Co jsem chtěl zmínit, je jeden vynikající seriál, který bych postavil nad to nadevše. Jmenoval se Dobrodruzi z vesmíru a v nějakém roce 90 ho dávali v tehdejší (dnes už dávno neexistující) televizi OK3. A to bylo něco naprosto neuvěřitelného. Japonský seriál, který všichni považovali za francouzský, snad kvůli úvodní písničce zpívané Francouzsky, nebo snad díky tomu, že do té doby tu žádný japonský anime nikdy neběžel. Byl správně divný a zvláštní, každého zaskočilo, že něco takového vůbec existuje. A přitom, když to srovnám s dnešními anime, které jsou opravdu japonsky divné (rozumějte úchylné), tak Dobrodruzi z vesmíru byl ještě docela obyčejný hezký scifi příběh ve stylu Hvězdných válek v kombinaci se Star Trekem, pohádkou a s celou řadou dalších ať scifi, nebo nescifi inspirací.

Ještě teď si vzpomínám na úžasná dobrodružství, kterými partička vesmírných doručovatelů (že by se zde inspirovala Futurama?) procházela na různých planetách. Pamatuju si na profesorku Annu, a na Ranu, žabáka, který stále básnil o svých nudličkách „Moje nudle!“ Nudličky moje!“ Já bych si tak strašně rád dal nudle!“ Vzpomínám si na skvěle vykreslené charaktery postav, které jsem dříve snad ani nemohl být schopen ocenit. Vzpomínám si na opravdu dospělá témata vztahů, manželství, otázek společnosti, a obyčejných lidských věcí jako je rodina, přátelství, morálka, atd. Tedy hodnoty, co se do rádoby poučné zábavy cpou tak nějak nešikovně, až to člověka časem zhnusí a veškeré to mravoučné kázání pak začne oprávněně nenávidět. Ale tady vůbec, všechno se odvíjelo přirozeně a krásně, že divák s postavami seriálu prožíval jedno dobrodružství za druhým a přitom se náramně bavil.

Ale dost řečí. Proč jsem se odhodlal napsat toto povídání je fakt, že jsem nedávno narazil na odkazy, kde se dají stáhnout všechny díly Dobrodruhů v DVD kvalitě a s dabingem z OK3. Což jsem tomu nejprve nemohl uvěřit a pak udělal jedno velké Ooooooooch a začal čučet od prvního dílu, a vrátil se tak regulérně do svého dětství.

Nebudu psát, že Dobroduzi z vesmíru byl skvělý seriál, ale jen v té době, protože tehdy nic lepšího (toho stylu) v TV zkrátka nebylo. Ne, to by byla lež! Koukám na Dobrodruhy a vidím stejně kvalitní seriál, vidím opravdu povedené příběhy, které si i dnes může pustit naprosto každý a věřím, že i bez nostalgie ocení, na co jsme s kamarády kdysi nevěřícně zírali a při matematice, nebo češtině a hlavně o přestávkach ve škole si ještě dlouze povídali o dobrodružstvích Topyho, Rany, Sibep, Gerarda a Anny.

A dost řečí, tady to všechno máte. Přeju příjemné pokoukání:

http://sweb.cz/otaznick/dobrodruzi/odkazy.txt

Celý článek...