EK8793Tvorbu Martina „Jaffa“ Moudrého mám docela rád. Na rozdíl od ostatních spisovatelů Splatterpunkového žánru se on věnuje filosofickým úvahám na téma náboženství a lidská morálka. Možná proto je tolik kritizován recenzenty, protože se snaží o něco jiného, nevím. Jak dopadla jeho dvoudílná série „Devátá Sféra“?

Blíží se Vánoce a Martin Šoler prožívá jeden z nejlepších dnů svého života. Po dlouhé době se rozhodl požádat svoji přítelkyni Simonu o ruku a chce, aby to bylo výjimečné, proto ji chce požádat rovnou o Štědrý den. Jenže se všechno v jedné chvíli zbortilo, jako domeček z karet. Jeho nejlepší kamarád ho velmi drsným způsobem zradí a Simonu mu přebere. Tato událost ho tak sebere, že pro Martina končí Štědrý den, když se po hlavě vrhne ze střechy paneláku. Tím měl jeho život skončit, ale jeho cesta teprve začala. Aniž by věděl proč, po své smrti se převtělí do jiného člověka. Po několika sebevraždách se rozhodne zjistit, co se s ním vlastně děje, a proč vůbec nemůže umřít.

První část Deváté Sféry (kromě poslední třetiny) připomíná spíš psychologické drama, než krvavou akci ve stylu Jiřího Kulhánka. Po několika sebevraždách Martin najde velmi mocného boháče Eudoxe, jenž je něco víc, než se na první pohled může zdát a je s podivem, že ze stránek nezačne odkapávat krev a střeva. Spoustu fanoušků této literatury ovšem naštve, že ta vytoužená akce přijde až na samém konci první části, což může spoustu čtenářů odradit od dalšího čtení.6980-b-moudry_devata_sfera_2

Zato díl druhý je akční od začátku do konce. Náš hrdina konečně objeví svoji pravou podstatu a jde si to vyřídit se všemi, co mu stojí v cestě. Nebudu zde rozebírat samotný děj, protože bych vám musel vyzradit samotnou podstatu našeho hrdiny a přišly byste o napětí a záhadnost, kterou první část poskytuje. Zato vám mohu zaručit velikou dávku akce, jenž budete postrádat ve většině prvního dílu. Brutality a perverznosti mi občas připadaly až za hranicí dobrého vkusu, ale pokud už něco z této literatury máte načteno, tak by vám to tak vadit nemělo.

Dojde tu na spoustu narážek na tvorbu mistra Kulhánka a konečně se dozvíme, jak to sakra v té Deváté sféře vlastně vypadá. Aniž bych chtěl jakkoli spoilovat, po celou dobu čtení jsem se nemohl zbavit dojmu, že čtu Vyhlídku na Věčnost od Mistra, ale pak si vzpomenu, že Sféra byla vydána o dva roky dříve. Že by se Mistr nechal inspirovat?

Co se týče kvality, pan Moudrý se posunul zase o kousek vpřed. Příběh je velice zajímavý a nepustí vás, dokud nepřijdete na finální rozuzlení, které je mimochodem docela překvapující. Mezi negativa ovšem můžeme zařadit nedostatek akce v prvním dílu, což ovšem nemusí vadit úplně všem (mě to třeba nevadilo) a v druhé části zase až přílišnou dávku akce. S tím se spojuje problém, který se vyskytuje snad ve všech knihách pana „Jaffa“ a sice to, že je hlavní hrdina až příliš ultimativní. Ovšem není to tak přehnané, jako třeba v Konci Křížů. Hlavní hrdina má narozdíl od nich alespoň nějakou slabinu.

I přes těch několik nedostatků si myslím, že se s každou knihou Martin Moudrý výrazně zlepšuje a nezaslouží si takovou kritiku. Jistě, Kulhánek je mnohonásobně lepší, ale s klidem na duši můžu říci, že mu tvůrce třetí Cesty Krve pomalu začíná šlapat na paty.