Ve svém posledním článku jsem zmiňoval, že převážný herní čas mi teď vyplňují hlavně handheldy a to hlavně před spaním (chudáci knížky). Díky skvělé edici PSP Essentials tomu ještě nějaký pátek tak bude. Nic to ale nemění na faktu, že se spoustou věcí na obou mašinkách nejsem právě spokojený. Nebo to není správné slovo, spíš vidím nedostatky, u kterých bych byl rád, kdyby se v budoucnosti zlepšily.

Konkrétně:

PSP:

1. Když jsem si stáhl demo Resistance: Retribution, byl jsem nejprve ohromen grafikou, což jsem si ani nemyslel, že PSPčko něco takového zvládá. Hned jsem se ale zhrozil, když místo naučeného grifu z PS3 šmátrám po dvou analogech, a nahmátl jen ten levý. Cože? Jak se to tedy hraje? Pravý analog pro rozhlížení vynahrazují čtyři klasická tlačítka se symboly křížku, kolečka, čtverce, a trojúhelníku. No to snad ne! První výborný dojem byl zcela zazděn tak nešikovným ovládáním, že kvůli němu bych si Retribution určitě nekoupil. Doufám, že v další verzi PSP budou obsaženy dva analogy, a popravdě nechápu, proč zde nejsou už nyní?

2. Na PSP se mi líbí, že si můžu z PSN stahovat řadu her pro PS1 a ty fungují perfektně. Co už tak skvělé není, že na českém PSN je PSOne her spíš jen pár (zatím opravdu těch dobrých), kdežto na americkém je jich více (Resident Evil, Silent Hill, R-type Delta, atd.). Možná si říkáte, že si lze hry zakoupit na US PSN a do PSP si je prostě přetáhnout. Jenže to možné není. Nebo možná je, ale automaticky si tím zablokujete obsah z jiného účtu, tedy toho českého. Takže co jste stáhli tam, už vám nepoběží. Mluvím tu samozřejmě o originálním firmware. Jak je to s hacknutým netuším a ani to zkoušet nebudu.

3. Dotykový displej. Zde se nejedná o chybu, jde samozřejmě o funkci, která zahrnuta je, nebo není. Ovšem zkušenosti s DSi mi říkají, že dotykový displej je skvělá technologie, na které může být postavena mechanika řady originálních a zajímavých her, jež by jinak byly těžce ovladatelné, nebo zcela nehratelné. Už jen např. klasické adventury. Na DSi běžná věc, na PSP problém (kdo by křížovým ovladačem, nebo analogem, šmejdil z jedné strany displeje na druhou…). Možná to vypadá, že dotykový displej a stylus je záležitost Nintenda DS, ale byl bych rád, kdyby další PSP i při jedné obrazovce přineslo dotyk!

4. Externí paměť. PSPčko používá místo dnes standardních SDHC, Memory Stick Duo, které dosahují jen kapacity 32Gb a jsou docela drahé. V další verzi PSP bych rozhodně uvítal SDHC.

5. Pohybový senzor. Když jsem hrál demo Locoroco, už ze zkušeností s iPod Touch jsem chtěl to žluté kulaté roztomilé stvoření rozhýbat nakláněním doleva a doprava. Jenže ejhle, žádná taková funkce tu není, jen pouhá tlačítka, zde L a R pro naklánění. Při hrách jako Locoroco je absence pohybového senzoru prostě zločin!

DSi:

1. Na DSi mě dost štve, že stažené hry z DsiWare se nedají pouštět přímo z paměťové karty. To je takový opruz… Místo toho, abyste si hry, které už v DSi máte, jen tak spustili, musíte je nejprve z karty nakopírovat do vnitřní paměti, (která je dosti omezená) a takových her nebo programů se vám tam vejde 10, maximálně dvacet menších. Nechápu. Sony pro nemožnosti přenosu zakoupeného softwaru z jedné paměti na druhou používá speciální šifrování spojené s účtem na PSN. Proč nemůže být u Nintenda něco podobného?

2. Dsko je oproti PSP bezpochyb méně výkonné, ale podle mě má dostatečný výkon, aby se už v samotném menu, při připojení na DsiWare a nakupování her, dalo nějak rozumě procházet. Ale to je docela problém. DsiWare je strašně pomalé. Než se přesunete z jedné položky na druhou, trvá to celou věčnost. Nechápu v čem to vězí. Při nakupování na DsiWare se člověk musí obrnit velkou dávkou trpělivosti.

3. Systém dotykového displeje, stylusu a dvou obrazovek je na poli handheldů geniální. Umožňuje vývojářům přistupovat k hrám s inovativním přístupem a na poli DS titulů je to znát. Hravě se tak vynahrazuje hardwarová degradace oproti PSP a dalo by se říci, že ač je každá mašinka jiná, s jiným přístupem, v celku si jsou vlastně docela rovnocenné v poměru cena, výkon, zábava. Přesto by podle mě další Dsko mělo obsahovat ne jeden dotykový displej ale hned dva. Asi by byl přístroj trošku dražší, ale myslím, že do budoucna by to snad šlo. Když jsem si asi před rokem DSi pořídil, hned jsem začal šmátrat i na ten horní displej a ono ejhle, na dotyk funguje jen jeden. Už v řadě Dskových her by byl druhý aktivní displej přínosem.

Jsem si jist, že jsem určitě na pár problémů a nedostatků zapomněl, ale od toho tu jsou diskuse… Stejně tak jsem si vědom, že některé věci hlavně u DSi mohou být do budoucna ovlivněné (nebo spíš ve hvězdách) v závislosti na nové technologii Nintenda 3DS, u něhož jsem fakticky napjatý, co se z toho vyklube…

Celý článek...