Zase to nevyšlo… běžím zraněný chodbou a slyším, jak mne pronásleduje. Naštěstí jsem už v oblasti, kterou plně ovládám já. Okamžitě mířím za roh k lékárně na zdi a léčím se. Slyším, jak hacknuté strážní věžičky zahajují palbu, ale vím, že nemají šanci. Musím něco udělat nebo zemřu. Slyším jeho vzteklý řev. Náboje do modifikované brokovnice jsem už vystřílel a zásoba Evy je také téměř vyčerpaná. „Mysli, sakra, mysli!!“

Podle zvuku střelby zbývá už jen jedna věž, měním rychle náboje v šestiraňáku na průbojné a vybíhám proti Němu. Zrovna demoluje věž. Rychle do něj vyprázdním zásobník a střelím kousek přede mě proxy mine. Kličkuji a měním zásobník, ale je to málo platné, dostávám zásah nýtem rovnou do hrudi. Cítím blízkost smrti a kašlu krev. Naštěstní ale nastává ohlušující výbuch a proxy mine Ho odhazuje na stěnu. Vystřílím do něj další zásobník a v tom si všimnu kaluže oleje, v níž stojí. To je moje jediná naděje. Smažím ho!! Místností se rozléhá Jeho vzteklý řev a já kličkuji před prolétávajícími nýty. Střílím do řvoucího hořícího kolosu další zásobník a ….konečně definitivně padá k zemi. Konečně!! Padám na zem také, zkrvavený a vyčerpaný. Big Daddy je mrtvý. Prudce oddechuji, ale zvedám se. Little Sister na mě čeká s štědrou nadílkou….

Tak to je Rapture. Organický, dlouho před vydáním kultovní, blockbuster dorazil a sbírá vysoká (nejvyšší) hodnocení jako na běžícím pásu. A je skutečně za co. Vysněný svět tvůrčího týmu Irrational Games, o který ze začátku neměli vydavatelé moc zájem, a na kterém pracovali několik let a věřili, že jejich úsilí bude odměněno, což se, vzhledem k hráčskému zájmu o jejich nový projekt Bioshock, stalo.

Hned v úvodu bych chtěl radostně oznámit jednu věc, ze které jsem měl trochu obavy, které se naštěstí nepotvrdily. Bioshock je přístupný širokým hráčským vrstvám a je tak vstřícně udělaný, že si ho může zahrát téměř každý jedinec ovládající základy angličtiny. Jde vidět, že v Irrational po vydání System Shocku 2 hodně přemýšleli, proč se jejich oceňovaná, téměř geniální hra, nestala prodejním hitem a naštěstí na to přišli. System Shock 2 byla hra příliš náročná a zaměřena na hardcore hráče, kteří netvoří zrovna vrchol kupní síly, protože je jich málo.

Na to však můžeme s klidem zapomenout. Bioshock už od počátku hráče vede formou různých rad, titulky si lze zapnout úplně na všechno, včerně nápisů na plakátech, bednách, apod. K důležitým úkolům vás vede dokonce šipka, jak jsme zvyklí z jiných RPG. Vždy, když získáte nový Plazmid, je podrobně popsán a většinou následuje sitace, kde je třeba ho využít, aby si hráč vyzkoušel vše v praxi.

Obtížnost (střední) je skvěle vybalancována, hra Vás nenutí neustále probíhat již práznými úrovněmi, díky skvěle nastavenému systému checkpointu ve formě Vita-chamber. V případě smrti se zde regenerujete se všemi věcmi a i nepřátelé (pokud se nehojí) zůstanou v takovém stavu, jakém jste je opustili. Souboje jsou velmi zábavné, dynamické a pokaždé mohou dopadnout jinak.

Spliceři (zmutovaní obyvatelé Rapture) nejsou anonymní zrůdy, ale lidé s pohnutým osudem. Často, pokud se hráč pohybuje opatrně, je lze pozorovat při různých činnostech, které vzhledem k jejich vyšinuté mysli nevěstí nic dobrého. Jejich umělá inteligence je na velmi dobré úrovni, ve skupině Vás dokáží obklíčit a využít svých předností, ale hlavně Vás detektují podle zraku a sluchu, takže hra není postavena na hlouposti známé z mnoha jiných her, kdy Vás nepřítel jednou zahlédne a už pak přesně ví, kde jste, ať se mu schováte kamkoliv. Navíc logicky, dobře znají prostředí, ve kterém žijí a po zapálení běží k nejbližšímu vodnímu zdroji, aby se uhasili a zabránili většímu poškození. Naprostá většina se při větším zranění umí hojit v nástěnných zdravotnických zařízeních, čemuž lze ale účinně zabránit (viz dále kapitola o schopnostech a hackingu). Z prohraného souboje lze utéci, doléčit se, číhat ve stínech a zaútočit ze zálohy.

Potom je tu samostatná kategorie zvaná Big Daddy. Obě jeho verze Rosie a Bouncer Vás provázejí celou hrou, neútočí na Vás pokud jim nedáte důvod. Což je také jediné štěstí, protože tento 300-kilový kolos má neuvěřitelnou výdrž a jeto nejsilnější standartní soupeř ve hře. Bohužel jedině od jeho chráněnky Little Sister je možné získat cennou látku Adam, kterou potřebujete k vylepšování sebe sama, bez kterého nelze v pozdějších fázích hry přežít. Proto si soubojů s těmito „drobečky“ užijete více než dost a je vždy potřeba se na ně pečlivě připravit a nejlépe i využít možnosti prostředí.

Speciální souboje s bossy jsou náročné a většinou je nemáte šanci zdolat napoprvé. Jde o výrazně upravené jedince a jejich porážení je pro hráče slušnou satisfakcí a testem schopností. Záměrně nechci prozradit, o jaké jedince jde, nechte se překvapit.

Dále na Vás útočí automatické obranné systémy, od různě vyzbrojených věží po známé helikoptéry. Systém je většinou neaktivní, ale stačí přehlédnout některou z bezpečnostních kamer a spustí se odpočítávání alarmu. Přilétají helikoptéry, občas se objeví i vyrušení obyvatele Rapture. Sranda začíná.

Kolem mého ramene proletěla další raketa a s ohlušujícím výbuchem narazila do zdi za mnou. Zasáhla mne vlna úlomků a bolestivě se mi zabodala do zad. Odpotácím se za roh a… „zatraceně, kulometná věž!“. Jsem natlačený do úzkého rohu, jediné místo, kde jsem krytý před křížovou palbou. Nábojů mám málo, je třeba to tedy vyřešit jinak. S řevem vybíhám přímo proti raketové věži, která proti mně okamžit pálí. Telekinezí zachycuji raketu ve vzduchu a se šíleným smíchem běžím za roh, kde ji vrhám proti kulometné věži. Už mě nebude obtěžovat. Vracím se k raketové věži a vracím ji dvě vlastní rakety. Pro jistotu se po výbuchu schovávám za roh a doplňuji zásoby Evy. Ale je ticho ..klid.. věže jsou zničené a já jsem pánem oblasti.

Co se týče schopností, jsou navržené tak, abyste mohli využít vždy několika způsobů likvidace protivníka. Nikdy vás nenutí používat tupě jeden jediný způsob. Možnosti vylepšování organismu jsou v zásadě rozděleny do 4 kategorii:
1) Mentální a psio schopnosti – zapalování, mrazení, větrné pasti, telekineze, označení nepřítele pro obranný systém, berserk, apod.

Velmi široké možnosti využití a různých kombinací mezi sebou.

2) Vylepšení těla – zvyšuje obranyschopnost, výdrž, množství života, aspod.

3) Hacking – hackovat ve hře můžete téměř všechny stroje, podle vylepšení těchno vlastností má hackovací minihra různou obtížnost a rychlost. Hacknuté automaty na náboje a granáty, lékárny a zásobníku psio energie nabízejí své zboží podstatně levněji a dolarů není nikdy dost. S hacknutými zdravotními zařízeními budete mít nejenom levnější lékařskou péči, ale Spliceři, kteří si k nim poběží zahojit svá zranění budou zraněni elektrošokem a pokud mají životní energie velmi málo, automat je může i zabít. Občas je tedy vhodné prokličkovat mezi skupinkou Splicerů, zabavit je sesláním vzájemné nenávisti (Enrage) a když se na sebe vrhnou , hacknout zdravotnické zařízení, ušetříte si tak spoustu nepříjemností a nežádoucího protahování boje.

Jinou kapitolu tvoří hackování aktivního obranného systému. Pokud je v oblasti více obranných věží, je dobré si hacknutím všech zajistit jakousi základnu, kam se můžete kdykoliv vrátit, často i s několika nepřáteli v patách a nechat věže nevítanou návštěvu vyřešit částečně za vás. To samé lze samozřejmě dělat s droidy s vrtulkou, kterých při troše šikovnosti můžete mít několik, takže tvoříte solidní mobilní údernou jednotku.

4) Specializace na zbraně – zde není moc co dodat, vylepšení vašich schopností, manipulace se zbraněmi, od účinnosti po rychlost nabíjení, atd.

To jsou základní možnosti vylepšení, které už samy o sobě nabízejí velké možnosti. Jelikož volných slotů na vylepšení je málo nebo jsou velice , ale velice drahé (platí se v Adamech), jsou po úrovních rozmístěny automaty na výměnu schopností ve slotech podle toho, jak to vyžaduje konkrétní siutace. Pak jsou tu ale ještě možnosti vylepšení nastálo (Gene Tonics), které už vám zůstanou. Opět se platí látkou Adam. Zde je opět na výběr ze spousty možností a záleží jen na vás, co budete chtít využívat. Chcete po úspěšném hacknutí čehokoliv dostat bonus v podobě životní energie a látky Eve? Žádný problém! Chcete nalákat nepřátele do vody a následně je smažit elektrickým výbojem (ve vodě několikanásobně účinnější), aniž byste způsobili zranění sami sobě? Jak je libo.. Chcete být expert na Security system? Za Adamy můžete být.
Zbraně… bez nich se v pozdějších částech lze téměř obejít (záleží samozřejmě na specializaci) ale v první třetině hry jsou naprosto nepostradatelné. Můžete je různým způsobem upgradovat a záleží jen na vás, jaké zbrani dáte přednost nebo jaká vám vyhovuje na určitý typ nepřítele. Modifikace mění i vizuální stránku zbraně a vylepšení nejsou jen nějaké číslo v tabulce, ale jsou skutečně reálně okamžitě znát.
Možnost volby… To je jakýmsi ústředním motivem celého Bioshocku. Zdroje vylepšení jsou značně omezené a vy se budete muset rozhodnout, co si pořídíte, přičemž neexistují nějaké lepší nebo horší varianty, vše se dá, při dobrém zacházení, použít. Možnost volby se vztahuje i na vaše chování vůči Little Sister, kterou buď zachráníte nebo vyrabujete, přičemž druhá možnost vám dá mnohem více Adamu. Na druhou stranu se tak zařadíte mezi ty samé bytosti jako jsou Spliceři a záchrana Little Sister je odměněna krásnou animací (což se o volbě harvest říči nedá). Je to jen na vás.

Připadám si jako loutka v příběhu, který ani pořádně neznám a nemám z toho vůbec dobrý pocit. Nejsem si teď už tak jistý, jestli mi Atlas pomáhá, nebo jenom využívá ke svým vlastním cílům. Zatím každý normálnější obyvatel tady na mě hál svou vlastní hru a něco tím sledoval. Panuje tu velice křehká rovnováha sil a mezi tím je země nikoho plna šílenství a násilí. Navíc stále nevím, jestli ten tvůrce Rapture……………… .

Andrew Ryan vás nemá rád. Už od začátku vás považuje za špiona některé z mocností, které se angažovaly ve 2. Světové válce a posléze pokračovaly ve válce studené. Právě proto založil město Rapture, tuto utopii, aby lidé v sobě našli svou lepší stránku. Zpočátku to tak i vypadalo a fungovalo, ale vše změnil nález neznámého druhu podmořského živočicha, v jehož tkáních je mutagenní látka nazývaná Adam. Zpočátku vše vypadalo nadějně, vědci látku zkoumali (do Rapture se odebraly nejlepší mozky planety) a začala průmyslová výroba lidí s neobyčejnými schopnostmi. Jenže látky Adam bylo málo… a když je něčeho málo, mohou si to dovolit jen někteří vyvolení jedinci a nebo zákazníci pašeráků (černý trh reaguje nejpružněji, co svět světem stojí). To samozřejmě dalo za vznik napětí ve společnosti, která byla už od začátku vytvářena relativně rovnostářsky. Do čela čím dál většího množství nespokojenců se postavil odborář Fontaine a brzy se svým vlivem vyrovnal zakladateli Ryanovi. Tábory byly rozděleny, člověk je tvor soutěživý a násilí, chamtivost, touha po ještě lepších genetických modifikacích mohly volně propuknout. Rebelii, rabování a bitkám už nic nestálo v cestě. Navíc se jako vedlejší produkt užívání Adamu začaly objevovat u modifikovaných lidí velmi sugestivní halucinace, které máte postupně také.
Zkáza Rapture začala silvestrem 1959 a vy se jen z pásku posbíraných po Rapture a těch pár žijících dozvídáte o vývoji celé sitace a o konkrétních osudech postav, jež pásky zanechaly. Často mají pokračování a příběhy jsou velice depresivní, přibližují velice věrně atmosféru Ráje, který se změnil v Peklo.

Konečně mě potkalo něco pěkného, v tomto šíleném světě pod vodou. Tea Gardens! Místo odpočinku, zábavy, lásky a jiných radovánek. Musel je navrhovat skutečný génius, tak krásně na mě působí. Je tu úžasný klid a z všudepřítomných rostlin doslova dýchá atmosféra pohody. Obyvatelé ho jistě rádi navštěvovali a užívali si jeho atmosféry.

ATMOSFÉRA. To je slovo, které skutečně z Bioschocku doslova dýchá z každé místnosti. Design je dělaný s obrovským smyslem pro detail a patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co bylo kdy ve hrách vytvořeno. Ken Levine (a jeho tým) potvrdil svoje výsadní postavení herního designéra a vytvořil skutečný skvost, kdy jednotlivé úrovně jsou naprosto logicky poskládány a vytvářejí téměř dojem reality. Celou dobu jsem si říkal, že by takto postavené město mohlo opravdu fungovat. Styl zvaný Art – Deco je uplatněný naprosto na vše a návrhy jednotlivých věcí i zdánlivých maličkostí musely dát velkou práci. Díky tomu je ostatně atmosféra tak skvělá… vše jakoby známé z podvědomí z románu J. Verna a zároveň je to cizí a působě tajemně. Vše je přitom komplexní a krásně do sebe zapadá. Nikde nevidíte nic, co by vás donutilo říct… „no tohle? Co ty designeři a následně betasteři dělali?“ Zkrátka d.o.k.o.n.a.l.o.s.t.

K atmosféře samozřejmě přispívá velkou měrou i ozvučení. Tady opět není co řešit… hudba je naprosto skvělá, dynamicky se mění podle situace a drží se děje. Někdy pohladí, ale většinou vás udržuje ve střehu. Do toho občas zní útržky starých melodií a vy si skutečně připadáte jak v jiném čase. Remixy těchto skladeb od známých producentů (např. Moby) převážně z Ameriky, jsou ostatně již v přípravě.
Ozvučení jakékoliv činnosti ve hře je na vynikající úrovni, různé povrchy při chůzi znějí jinak, o zbraních platí totéž, každé prostředí má ambientní zvuky, které jemně ševelí v pozadí. Navíc vše je skvěle namixováno v 5.1 prostorovém zvuku, který je tak věrný, že se lze při souboji a detekci nepřátel orientovat podle zvuku!! Kvalitní prostorový aparát nebo alespoň sluchátka rozhodně doporučuji.

Zvláštní odstavec si zaslouží i dabing postav, který je velice kvalitní a každý hlas k dané postavě prefektně sedí. Záznamy z pásku jsou skutečně jakoby zašuměné, vše zní jako ze starých desek. Spliceři křičí, povídají si pro sebe, zpívají písně, vyhrožují, pláčí a nevím co všechno ještě.

Tento svět mě drtí svojí bývalou krásou i současným šílenstvím, nevím proč, ale cítím, že se blíží můj konec….

Ano, to je téměř konec této recenze, kde bych ještě rád upozornil na pár věcí, které se mi tématicky nehodily do předchozích odstavců.

Co mám takovémuto skvostu jako recenzent vytýkat? Malou interaci s prostředím? K hraní této hry skutečně nepotřebujete rozbíjet hrníčky na poličkách, důležité je, že můžete telekineticky popadnout židli, mrtvolu nebo cokoliv jiného a umlátit s ní (je to velmi účinné) protivníka.Źe někteří lidé čekali od této hry revoluci? Nevím,co by to mělo být. Bioshock je evoluce,pokračování minulých titulů Irrational. Logické minihry při hackování? Možná… ale většinou musíte horečně poskládat jednotlivé dílky, protože při neúspěšném hackingu vám jakýkoliv přístroj sebere zdraví a často dost podstatně. Lze to řešit sebráním autohackingu, kterých je sice omezené množství, ale jak už název napovídá, nic, nebudete muset dělat. Vše souvisí se vším a tak vám jedna láhev alkoholu přidá něco zdraví, ale ubere Evu. Po druhé lahvi však následuje opilost, dočasně špatnou koordinaci pohybu a zamlžení obrazu.

Podobně to můžete přehnat s kávou. Můžete konzumovat různé potraviny.Můžete se vylepšit,aby vaše tělo získávalo z potravin více energie. Po sebrání fotoaparátu a filmů do něj ,můžete jakoukoliv pohybující se bytost vyfotografovat (nejlépe živou:) a podle kvality, krásně stylové hnědožluté fotografie, se rozeběhne analýza dané bytosti. Po jejím ukončení dostanete informace o tom, jak ji nejlépe zničit a využít, popř. jaký druh nábojů na ni platí.

Ovládání je naprosto skvěle vyřešené, vše je intuitivní a rychle si na něj zvyknete. Při přehazování jednotlivých schopností je lze buď měnit v reálném čase nebo přidržením tlačítka hru zapauzujete a v klidu si vyberete. Nehrozí tedy umírání jen kvůli nevhodnému přepnutí na něco, co jste vůbec nechtěli.
Bioshock je strhující akční film, kde ovšem hlavní postavu ovládáte vy. Pádem letadla se vrhnete (doslova) do víru událostí, které mají spád a nenašel jsem slabé místo. Je to hra s velkým H, vybroušená k téměř naprosté dokonalosti, král žánru a nejlepší hra na Xbox 360 dnešních dní, jedna z nejlepších her, které jsem měl kdy tu čest hrát.
Mohl bych toho ještě napsat spoustu… popsat ještě mnoho detailu a situací… ale mám dojem, že to není potřeba. Jakékoliv popisky vám reálný zážitek nenahradí. Jděte a zahrajte si to. A nebo ne. Jděte a zažijte si to!!
9.6/10

autor: minitroll

Tak to byla původní recenze a nyní malé ohlédnutí zpět, jak to vidí autoři KK :

Mr. Wáwra:
Žádnej Bůh, žádná Strana. Jen člověk a jeho genialita. Společnost nesvázaná „vyšší entitou“. Žádná cenzura pro umělce, žádný etický omezení pro vědce. Elitní společnost vybudovaná vědecky. Podmořská utopie Andrew Ryana. Návrat Ježíše a vznik království nebeskýho na Zemi, který nefunguje. Opět. Díky Bohu. Kulervoucí promyšlenost – tak bych Bioshock charakterizoval.

Vzpomínám na finální část a honbu za Ryanem. „MĚ-NIKDY-NEZASTAVÍŠ!,“ fanaticky křičí bůh Rapture, zatímco zdi zdobí ukřižovaná těla těch, co šli proti němu. Někde v dálce zaduní kroky Big Daddyho a člověk neví, z čeho ho má mrazit v zádech více. Z Ryanova skloubení fanatismu a geniality? Z prostředí, kde vzájemně prorůstá Ráj s Peklem? Z šílených kreatur všude kolem?

MickTheMage:
Väčšina vecí bola povedaná v článku tu na KK. Avšak je dobré si pripomenúť, že Levin a spol. relatívne dobre využili inšpiráciu z diela Randovej, a svojim spôsobom tak stvorili víziu, ktorá je opozíciou k objektivizmu. Človek je nevyspytateľná bytosť. Inak povedané, cesta do pekla je dláždená dobrými úmyslami. To je pre mňa Bioshock – vrchol a pád človeka, následky jeho konania a úvaha o „slobodnej vôli“.

Z herného hľadiska má Bioshock jeden problém – ak už ho máte za sebou, nie je toho veľa, čo by dokázal znova ponúknuť. Väčšina tajomstiev je odhalená, rovnako ako základná príbehová motivácia. Príbeh má svoje vyvrcholenie a koniec, na ktorý netreba nadväzovať žiadnym spôsobom, pretože akékoľvek nadväzovanie môže zničiť konečné vyznenie celého snaženia autorov pôvodného Bioshocku.

SKACE:
Je potřeba si uvědomit, že Bioshock je tupá tunelovka s nulovými možnostmi…

Overwatch:
Na Bioshock jsem se docela těšil a byl jsem zvědavý, jak se vývojářům podaří skloubit klasické zbraně, originálně vypadající plazmidy a zajímavé prostředí. Bohužel z těch všech přemrštěných slibů zbyla jen ubohá, ohlodaná kostra – přeskriptovaná, tunelovitá a naprosto tuctová střílečka. Zřejmě jsem příliš velký buran na to, abych hledal v každém černém pixelu filosofická poselství o vědcích utržených ze řetězu a o „svobodné“ společnosti. Já v Bioshocku hledal především zábavu. Marně.

Hodnocení pro mne byly ještě větší záhadou než pravá tvář Big Daddyho. Odmítám si ucvrkávat do kalhot jen z toho, že se hra odehrává v relativně originálním prostředí (které bylo absolutně nevyužito a sloužilo jen jako kulisa v pozadí) a že má pěkný vizuální styl (art deco). To dobrou hru nedělá a taky ji to neudělalo. Bioshock tak pro mne zůstává stále nepochopen a v řadím jej do kolonky „sakra, těch osmi stovek lituju!“

Druhý díl hrát nehodlám, ale již teď je z dostupných materiálů jasné, že to bude jednička + nejzbytečnější multiplayer ve videohrách ever. Ale 8+ to bude dostávat stejně, protože se recenzenti art deca, stejně jako chlebíčků, nepřejedli. Zatím.

minitroll:
Za ty roky bych v podstatě nic na textu neměnil, řekl bych, ze Bio se dokázal na herním poli prosadit. V jak silnou IP, to prokáží sice až za pár dní prodeje druhého dílu, ale i tak je to jméno, které má zvuk. Dokázal nadchnout spousty lidí, kteří dnes už hrají spíše sporadicky a byli jen zvědaví na duchovního zástupce legendami opředeného Systém Shock 2. Jak jsem si potvrdil nedávno u známého, který má až dnes pc na to, aby Bioshock utáhl. Stejně ho hra zasáhla a baví ho, ubírá mu neúměrné množství času(tak už to ženatí s dětmi mají ;), ale stejně hledá všechny záznamy, upgrady a pátrá po osudu Rapture. Je pohlcen, stejně jako se to stalo milionům dalších hráčů v roce 2007. Dobře mu tak.

Celý článek...