„Sedim u prenosneho pocitace v dobrych hadrech a s plnym brichem po chutnem obede, a sam sebe se ptam, zda je svet v soucasne dobe v nejake krizi. Vsude je klid, z okna vidim novostavby, mladou zenu smejici se do kocarku, a tak nejak si rikam, ze by Belohradsky (a genericky jakykoli filosof) udelal lip, kdyby sel kopat ripu nebo delat do call centra. Filosofove jsou zbytecni. Bud rikaji, co vidi i ostatni, nebo rikaji neuzitecne a nevyuzitelne blbosti.“
4.7. 2008 12.17:59, Martin Ondreját

„Nejde mi o popírání toho, že v I. světě zbývají pořád ještě velké osobní svobody a s lidmi se tam jedná podle práva a slušně, z čehož ve II. a III. světě není nic. Jde mi o to konstatovat, že tyto svobody už nejsou podloženy ekonomicko-politickou soustavou, v níž tam lidé žijí, a tudíž stojí na velice tenkém ledě, který může povolit při první chaotické nebo psychotické společenské situaci.“
Bondy, E.: Neuspořádaná samomluva. Brno, L. Marek 2002. S. 102

„Myslitel je jako lehký mrak na obloze. Dokáže předznamenat budoucí směr vanutí větru.“ – F. Nietzsche

Nekontrolovatelná hyperburžoazie brázdí planetu. Za pomoci disneylandizace a propagandy využívající hollywoodské cyberhusy lacině přecpává společnost Západu škvárem, hyperrealitou. Civilizaci, pro kterou je v průběhu dějin jedinou ultimátní hodnotou hodnota abolicionistická, čili skepse a dekonstrukce všech ostatních ultimátních hodnot. Přičemž papež Ratzinger vyzývá Evropu během soumrak multikulturalismu k přitulení se do otcovské náruče katolické církve. Nechcípáme, není nám zle. Jen nevolno. Z přežrání, z přehlcení vším. Společnost nevolnosti, společnost nevolnictví.

Sbírka 25 esejů (s názvy jako „Tyranie hodnot – Nemožné je jen silné slovo, které kolem sebe rozhazují malí lidé… (c) reklama Adidas“ nebo „Každý může být stou opicí – Čtyři věty o objektivitě a ‚objektivitě'“, většina esejů k nalezení zde ) českého filosofa/sociologa Václava Bělohradského v knize Společnost nevolnosti je i není optimistickým čtivem. Vylíčené trendy, „vanutní větru“ v našem rozřechtaném světě nevyvolají příliš úsměvu, nicméně fakt, že je někdo dokáže kreativně zachytit a argumentačně podvázat, naplňuje člověka pocitem štěstí.

„Lidé jako kardinál Ratzinger (a v ČR třeba intelektuálové z Občanského institutu) navrhují jednoduché řešení: Ceňme si znovu bez zábran toho, co si nalháváme po tisicíletí, vyhlasme pohádky křesťanského Západu – naše hodnoty – za „objektivní morální řád“. Rozpor mezi hledáním pravdy a hledáním smyslu se tak řeší popřením toho, co je Západu vlastní – jedinečného, oživujícího, nakažlivého nepokoje, který boj mezi důvěřivými zastánci pohádek a kritickými hlasateli pravdy probouzí v evropském veřejném prostoru.„

Bulvárně řečeno, Bělohradský je zjevně rebel. Naštěstí ne v onom kapku zdegenerovaném smyslu, když někdo nosí drsný hadry a chová se jako kretén.

„Je to hrozně depresivní ta Bělohradského kniha Společnost nevolnosti. A jak se vůbec mohl přiklonit k levici?“ (pár kolegů spolustudentů)

Michael Moore přistoupil k trendům stávajícího socio-ekonomického systému taky zajímavě. A svérázně. Prostě s láskou. Jeho poslední „dokument“ (spíše filmová esej či koláž) O kapitalismu s láskou zaručeně pobaví. Pokud tedy máte rádi ironii, sarkasmus a absurdizaci věci. 3 sekundovej prostřih na začátku filmu, kterak se vypořádat s feministkami (stačí jedna parádní facka stylu „jen to pleskne“) mě upřímně rozsekal (jo, líbí se mi /b/), stejně tak scény se sympaticky rozjívenym tlusťochem v kšiltovce, kterak chce po bankéřích vrácení peněz daňových poplatníků ze 700 mld balíčku dolarů na záchranu finančního sektoru. A exekuce domů zatížené nesplatitelnými hypotékami dokážou bejt pěkně drsný, korporace vydělávaj na smrti svých zaměstnanců, zatímco banky privatizují zisky a socializují ztráty.

Je to sranda.

Celý článek...