Mortimer Becket a tajemství strašidelného panství, Záhada Dračího ostrova, Záhadov, Neptunovo tajemství, Natalie Brooksová – Tajemství domu s pokladem, Pirátov, Záhadov 2, Pan Sušenka a případ oceánské perly, Nick Chase… Nic vám to neříká? Důležitější otázka: a mělo by?

Vždycky jsem si říkal, jak je žánr adventure her zcela dokonalý po všech stránkách. Je to žánr, který nejlépe emuluje, fuj to je ošklivé slovo, zážitek, který má člověk z filmu, potažmo knihy. Ostatní herní žánry jen závistivě koukají z povzdálí. U některých z nich můžeme říct, že nabízí jasnější představu, co a jak, např. se tam střílí, nebo sáňkuje, přičemž sáně máte plně pod kontrolou, ale z hlediska vyprávění příběhu? Bída a utrpení. Pokud ovšem k onomu žánru nepřidáte určitou dávku adventury. Takovým skvělým mixem je například Fallout 3 a Fallout: New Vegas, ať je to aktuální.

Velká ryba a malé hry? BigFishGames je firma, se kterou jste se možná už setkali, a tak už asi tušíte, o čem je řeč. Tahle firma, respektive stránka, distribuuje, relativně, malé hry, hry, jež se snaží maskovat za adventury (často v popisu vidíte: tohle je adventura), ovšem ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o hříčky s komplexností křížovek nebo sudoku a terminus technicus je pro ně „Kde je Waldo?“. V angličtině je pak poznáte pod označením Hidden Object Games, neboli HOG. Hry postavené na tom, že hledáte zadaný předmět na štronzované obrazovce.

V úvodu článku jsem psal o tom, co mám rád na adventurách a právě TO je bohužel u HOG her ostrouhané až na samou kost. Nemůžu hodit všechny do jednoho pytle, protože třeba u Three Cards to Midnight byla vidět aspoň ta snaha o jakýs takýs příběh, zkrátka takové to snažení o něco víc, než když si nalistujete v časopise stránku s obří fotkou koupaliště a mezi stovkou lidí hledáte úchyláka v červených pruhovaných plavkách. Spousta HOGů je ale právě jen o tom hledání (přiznávám, někdy až mazaně) schovaných předmětů a ač je to třeba prvních deset minut úžasná zábava, člověk, autor tohoto textu, po takto krátkém časovém úseku začíná chtít víc. Toho se mu nedostává a je tak přinucen hledat exit, což naštěstí zpravidla najít těžké není. K jakému závěru došel? Že u toho počítače byl víceméně zbytečně. Vždyť, ono vlastně stačilo si tu herní obrazovku vytisknout a pak jen „luštit“ někde v lese. U jistých her (protože různé HOG hry mají lehce odlišná pravidla) si pak ještě zvlášť napsat na papír speciální pokyny, jako např. teď hledat přesně zadané věci, a teď jen to, co pochází z lesa (Ha!) a je někde mezi bordelem ve Waldově pokoji.

Děsivý je neustále se zvyšující se už tak velmi vysoký počet těchto hříček, a ještě děsivější je představa, že tyhlety HOG hry možná nahrazují plnohodnotné adventury (jak víme, herní trh není nafukovací) – to je jako kdyby filmové pecky byly nahrazeny mockbustery od studia Asylum nebo kdyby Prison Break nahradila mexická telenovela. Hrůza… z toho jde. A tak mám dojem, že pokud tvůrcům her není lhostejný osud kdysi toliko oblíbených adventur, nejen tedy těch klasických ale i modernějších, jsem toho názoru, že by se hodil nějaký, pokud možno okamžitý, protiúder. Zájem o podobné hry (ta podobnost mezi HOGy a adventurami tam, ať chceme nebo ne, je) je očividně veliký. Aby takový protiúder byl účinný, bylo by záhodno vytáhnout všechny dostupné prostředky, jako známé značky, pokud možno co nejnižší, ale stále slušný, rozpočet, klidně i filmové licence, a třeba i klony ze sklepa Telltale Games, cokoliv co pošle HOGy zpátky do těch páchnoucích míst, odkud přišly.