Bayonetta je prý skvělá. Je dokonce tak skvělá, že museli vymyslet novou hodnotící stupnici, aby se na ni Bayonetta vůbec dala oznámkovat. Tak jsem ji stáhl… pěkně pomalu, včera večer, a až dnes se mi kompletně dostahovala a já si ji mohl ošahat. Tedy pouze tu hru, na víc nezbyl čas.


Bayonetta představuje zcela nový prototyp hrdinky – obrýlenou čarodějnici. To tu ještě nebylo. Je ale pravda, že má něco do sebe, a pokud to přímo ze hry nepochopíte, podívejte se na tuhle japonskou reklamu. I ti japonci! Z tohodle obrázku je jasné, že Lara jak-se-dál-jmenuje proti bajonetu nemá minimální šanci.

Hlavní postavu v žánru hack’n’slash (sekej a řež) většinou obstarává muž, popř. nějaká zrůda, tvůrcům z Platinum Games ale přišlo, po právu, divné, proč by v tomto žánru nemohla obstát žena, bojovnice, a tak Bayonetta není jméno žádného udatného bojovníka, nýbrž jedné pohledné čarodějky, která mate svým vzhledem knihovnice. Jakmile totiž k ní přistoupí párek démonů, imidž hospodyňky je ten tam a pouhé stisknutí několika tlačítek ve vašem obýváku spustí v jednom nejmenovaném evropském městě, kde se příběh hry odehrává, neskutečný masakrální mazec. Ano! Čím víc tlačítek a čím rychleji je mačkáte, tím větší vraždo-masoks se před vámi odvíjí. Až to skoro vyvolává vzpomínky na Mortal Kombat, který tedy s Bayonettou nemá jinak vůbec nic společného.

Spoustě hráčů se při sledování hry vybaví Devil May Cry, který tato hra bez diskuse vykrádá anebo slušněji řečeno se jím inspiruje. Není divu. Šéfem týmu Platinum je Hideki Kamiya, tvůrce prvního, a zároveň taky nejlepšího, dílu Devil May Cry, hry, v níž se krom mydlení (nezaměňovat s mýdlem) i klasicky střílí. Totéž, co Dante, umí i Bayonetta. Co ale ještě umí, krom uklízení a vaření, je změna v jakési velké vlasové monstrum, do kterého se umí převtělit pouze ve chvíli, kdy má boss o velikosti dvaceti Bayonett chuť zemřít. Zvlášť pěkná byla chvíle, kdy naštvaný boss vzal do své obrovské tlapy most, na kterém jsem ještě před chvilkou stál, a začal s ním zuřivě šermovat ve vzduchu – to ovšem pro mě, respektive pro moji postavičku na televizi, nebyl žádný problém. Díky double-jump schopnostem a krásnému motýlímu dvojkřídlu na zádech, nemluvě o magických schopnostech, které postavičku vracejí zpět na zem nepoškozenou, jsem ho mohl mydlit most ne-most.

Bayonetta se hraje moc dobře, o tom není sporu. Taktéž Heavenly Sword a Devil May Cry jsou úžasné hry. Bayonetta má tu nevýhodu, že přišla až po nich. Má ale štěstí v tom, že na originalitu se dnes prakticky nehraje. O to větší má štěstí, že vizuální stránka je to, co dnes hru vedle reklamy prodává. Vypadá totiž naprosto skvěle. Teda ne až tak jako Uncharted 2 (pche, to ani náhodou, pozn. Nathan Drake), ale je to jistě jeden z těch aspektů, který každý recenzent zmíní jako velký klad hry. Jediné, co tak vyloženě může vadit, je pomalé otáčení kamery. Zvlášť to vadí ve chvílích, kdy Bayonetta visí ve vzduchu a střílí pistolema, které má proklatě nízko na svých dlouhých, předlouhých nohách. Při závěrečné bitce s „gravitačním“ bossem to vadí obzvlášť.

Těším se na plnou verzi. Co jiného jste čekali, že napíšu?

Celý článek...