Všechno je holt jednou poprvý. Účast na říjnovym zahájení příštího ročníku NHL v Praze mezi týmy New York Rangers-Tampa Bay Lightnings každopádně beru jako svoji povinnost hokejovýho labužníka, přestože jako by kolem mě furt kroužila nějaká mrcha uštěpačná a našeptávala: „Vosm litrů chlape, vosm litrů za jeden mač. Víš kolik stojí lístek na zápas Ottawa-Pittsburgh ve stockholmský Globen Areně?“ Vim milá mrcho, bohužel vim.

Na stejný místo v hale (podélná tribuna) v přepočtu asi 3 000Kč. A to ještě velkoryse pominu fakt, že v Pittsburghu řáděj momentálně jedni z nejlepších hokejistů v lize Malkin, Crosby a Hossa. Tudíž Švédové dostanou za cca 2,6 krát menší peníze vo kousek atraktivnější podívanou (podle mýho subjektivního hlediska), přičemž ve Skandinávii je X krát větší životní úroveň než v Čechách. Inu, máme problém – někdo nás krapet natáh.

Česká sportovní a.s. (pořadatel akce) by jistě cenu vstupenek vokecávala finanční hodnotou do Prahy se chystajících týmů. Ne že by na tom něco nebylo. New York Rangers jsou momentálně druhej nejdražší klub NHL, Tampa Bay figuruje na místě 11., zatimco „stockholmský“ týmy jsou voba až za Tampou (Ottawa 14., Pittsburgh 22.). Přesto poměr mezi finančnim vohodnocenim danejch dvojic klubů rozhodně neni 2,6. A nakonec ještě poslední argument pro tvrzení, že ty lístky stojej nějak moc: zástupce Český sportovní a.s. jasně řikal, že cenová hladina bude podobná finále mistroství světa 2004, čili rozmezí vod 3 000 do 6 500 korun.

Mně ani tak nevadí samotná cena 8 000 za můj lístek (no co, květnová návštěva VC Monaka vyjde ještě dráž). I kdybych neměl nějaký peníze naspořený, tak neni problém si půjčit a za půl roku to nějak dát do kupy. Spíš člověka zarazí, že jinde za prakticky stejnej produkt zaplatěj násobně míň, chápem.

Přes všechno to hořekování však mám stále vobrovskou radost, že uvidim zápas NHL na vlastní voči. Nad některejma věcma se prostě příliš neváhá, hokejem se v různejch pozicích (hráč, divák, psavec) zabejvám už přes půl života. Tohle bude další level, říct si: „Jo, viděl jsem NHL. Bylo to takový a takový, ten hokej se tam hraje tak a tak“. Zápasy nejslavnější hokejový ligy na světě sice můžu vídat v televizi, avšak upřímně, „televizní“ hokej je sotva poloviční zážitek. Hlavně proto, že člověk nemá takovej přehled vo dění na hřišti, vo rozmístění jednotlivejch hráčů. TV kamera zabírá vždy hráče s pukem a divák může sledovat jen malej prostor kolem něj. Jako fanoušek v hale však snadno prohlídnu dění na celý ploše. Důležitý a zajímavý věci jako jsou najíždějící hráči, souboje před brankou, to si v TV nevychutnám, místo toho jsem často nucen čumět na „akční“ detailní záběry vobránce za brankou, jak čeká s pukem na vhodnej moment k rozehrávce. V hale se zkrátka zaměřim na situace, který přijdou zajímavý mně a ne nějakýmu chlápkovi za kamerou.

V poslední řadě jsem rovněž zvědav na složení vobecenstva. Bílym kvádrem zřejmě mezi diváctvo zapadnu, skoro se ale bojim, abychom s kamarádem nebyli za exoty až vo přestávce budem podrobně rozebírat předvedenou hru místo usilovnýho zkoumání, co že vlastně dneska hraje za český hráče. Ale to mi vlastně může bejt ukradený.

Celý článek...