Někdy by se mi hodila hůl. Nebo berle, to je jedno. Život by mohl být jednodušší. Třeba při vstávání z postele. Tedy alespoň by se mohl jevit jednodušší.
„Á, zase ráno, zase mě čekají povinnosti, venku zima a teď ještě musím pracně vstát z postele – ještě že tu mám hůl, věrnou přítelkyni, usnadňující život“.

Přítelkyni, zlehčující často nesnesitelnou tíhu lidského bytí a světa našeho, plného nenávisti, nespravedlnosti a nelidsky předražených sportovních aut a motocyklů. Co na tom, že manipulace s holí mě ve skutečnosti jen zdržuje, když by stačilo jen trochu dobré vůle a jsem na nohou okamžitě. Jde o ten pocit – pocit, že život je takto snesitelnější.
Hodně lacinou metaforou chci naznačit, že víra je pro věřícího člověka jakási berlička, pomáhající překonat lidské útrapy. Jak by mohl být člověk neštastný a kritický, když v nebi na vše dohlíží spravedlivý Bůh lidumil a sympaťák? Když stačí jen dodržovat pravidla popsaná v Bibli a na člověka čeká po jeho bídných pozemských letech nekonečná párty v nebi? Skutečná, pravá, nefalšovaná (a fanatická) víra musí být vlastně mnohem lepší než opium. Kromě libých pocitů dává i naději.

Někteří nevěřící však netouží po drogách, po uměle vyvolaných a často jen imaginárních slastech a zážitcích. Nevěřící nechtějí čekat na vysněnou nebeskou párty (která nakonec třeba nemusí být tak skvělá, jak se obecně hlásí, to nikdo neví) až do své smrti. Protože žití (a smrt) tady na Zemi je jedinou jistotou, která člověka čeká. Tak proč ji proflákat utrpěním a často naivním doufáním v lepší budoucnost? Proč si nezajistit kvalitní přítomnost?

Nevěřící tak třeba nevěří v nějaký ultimátní smysl života, v Boha, Nebe&Peklo, ale nakonec i oni, když ráno vstávají z postele, potřebují drobnou berličku – víru, že přítomnost a budoucnost pořád není a nebude tak špatná, aby kvůli ní nemělo cenu žít a nesnažit se ji upravit k obrazu svému.

—

Tak. To byla krátká školní úvaha/esej na téma “Proč věřící věří a nevěřící ne?”. Přišla mi relativně nedementní, tak jsem ji dal i na Kriply. Ne že bych pomocí jí chtěl nějak intenzivně ventilovat svůj osobní vztah k víře, tomu jsem se snad vyhnul a místo toho vyblil pár vět o tom, proč může bejt taková víra lákavá a proč třeba pro někoho zase ne. Což nezní špatně.

Počítám s tím, že se najdou lidi s rozhledem mrtvýho krtka, co nám budou řikat, co že vlastně na náš web patří a nepatří – což je svym způsobem zvráceně vtipný.

Vtipy na sedm minut stranou.

Líbí se mi, jak námět jedné anonymně napsané knihy, která se nakonec stala bestsellerem (jojo, na Bibli se ani Harry Potter nechytá) už cca 2 tisíce let intenzivně zaměstnává lidský mozky. A nedivil bych se, kdyby se na téma Bůh, víra etc.. chtěl vyjádřit i můj sklípkan.

Teď tady sedim v roce 2009 a decentně papouškuju cca 100 let staré názory pánů Marxe a Nietzscheho. Přijde mi to zajímavý. Ani nevim proč. Možná tim, že lidský myšlení přeci jen prodělává určitej, byť pomalej, vývoj? To je jedno. To už si určete sami, co je pro vás na tomhle tématu zajímavý.

Nebo řeknete, že tyhle úvahy jsou blbost, zapnete televizi a necháte se instantně bavit. Taky možnost. Čiňte dle vaší libosti.

Já se pro změnu za 51 minut odcházim nechat instantně bavit koukáním na fotbal. Na Spartu. Kdo by to byl řek. Zadarmo. Tak snad ta rudá chátra prohraje, toť zásadní věc. Bůh tomu dopomáhej.

Celý článek...