Valiant Hearts – malá velká hra
Mohl bych napsat celý článek o tom, jak Ubisoft není schopen ve svých velkých AAA trhácích vytvořit dostatek originální a neopakující se hratelnosti. Někdo to už ale udělal. Momentálně bych se chtěl ale zaměřit na jednu z „menších“ her, která nedávno vyšla. Osobně se mi na Ubisoftu velmi zamlouvá, že je schopno tvořit i netradiční a klasické 2D hry. Rayman Origins a Legends jsem si naprosto užil a proto jsem tak nějak čekal, že Valiant Hearts bude též láhůdka, nicméně výsledek je polovičatý. 2D platformovka z první světové války vypadá jako menší titul, ale stejně ji sužují problémy těch velkých.
Začnu ale tím pozitivním. Hry z první světové, aby člověk pohledal. Palec nahoru. Grafická stylizace je na můj vkus docela hrubá, ale v některých částech vypadá velmi pěkně, zvlášť díky několika vrstvám pozadí vytvářející 3D efekt. Palec nahoru. Soundtrack je bez debat skvělý. Palec nahoru. Scénáristé z Ubisoftu píší postavy, jejichž osobitost by se vlezla za nehet malíčku (Jason Brody, Aiden Pearce, Connor). Proto je skoro zázrakem, že ty z Valiant Hearts jsem si opravdu velmi oblíbil a ke konci skoro ukápla slza. A ne, pes doopravdy nezemře. Takže další palec nahoru, a jelikož jich víc nemám, tím končím s výčtem pozitiv, protože i hra jich víc nemá.
Rozhodně jsem nebyl nadšen ze samotné hratelnosti. Hra je kočkopsem adventury a platformovky, ale ze žádného žánru si nebere to nejlepší. Na adventuru jsou jednotlivé úkoly moc primitivní a povrchní. Pár záblesků povedeného designu se najde, ale rozhodně to není adventura ve smyslu Broken Age, The Cat Lady nebo The Fall. Na plošinovku zase nemáme dostatečnou kontrolu nad charakterem a levely postrádají jakoukoliv geometrii. Na žánrovou rozpolcenost doplácejí hlavně logické hádanky, které zahrnují posouvání beden, otáčení koly, tahání za páky, mačkání tlačítek ve správnou chvíli a další velmi „zábavné“ úkony. Někoho inteligentního také napadlo do určitých částí nacpat otravné QTE. Herní náplň Valiant Hearts je nudná a šedivá, jako válečné scenérie, které zobrazuje.
Hra s nudným gameplayem ale nutně nemusí být zlá a Valiant Hearts naštěstí táhne silná čtveřice postav, které se nedají nic než oblíbit. Dlouho jsem ale přemýšlel, co mi na hře nesedí. Že je hratelnost extrémně repetetivní, to poznáte ihned. Ale cosi na samotné válečně komické atmosféře působilo divně. A pak jsem na to došel. Je tu totiž velmi silný rozpor v tom, jak chce hra působit. Ona to vlastně vůbec neví.
Máme tu stylizovanou komiksovou grafika. Jenže komiksy mohou vypadat vážně, zatímco VH s postavami bez očí a přestřelenými účesy mi připomíná ilustrace v dětských knihách. Postavy nemluví moc srozumitelně, ale spíše brumlají a význam slov zobrazují velké ikony. Navíc tyto postavy pronásledují klasického záporáka, který jako by vypadl z kreslených dětských seriálů. Přehnaně gestikuluje a z takřka každé konfrontace nějak vyvázne. A i když se tu bavíme o válečné hře, přesto nikdy nikoho nezabijete. Nepřátele jen omráčíte, případně před vámi vojáci utíkají, když v několika částech hry usednete do tanku. Z tohoto pohledu hra zobrazuje válku až moc idealizovaně.
Na druhou stranu se příběh bere velmi vážně. Ve hře je také jakási encyklopedie, která vám v každém levelu vypíše zajímavá fakta spolu s obarvenými válečnými fotkami (skvělý nápad). Na jedné je například vyfocen voják se znetvořeným obličejem od šrapnelu. A pak se přepnete do hry, abyste dostali zlotřilého Barona Von Dorfa, který by v jiném zasazení mohl být Gargamel nebo kojot Vilda. Ke konci hry se pak atmosféra úplně změní, když v blátě pod neustálou palbou kulometů míjíte kopce mrtvol a jezera krve. Jako by někdo zkombinoval film Kam se poděla sedmá rota? a Zachraňte vojína Ryana.
Přesto má Valiant Hearts silné chvíle, když usednete do tanku, kterým kryjete skupinu vojáků a projíždíte bojištěm. Když Anna zběsile řídí taxík a v hudební minihře se vyhýbá střelám a zátarasům. Díky faktům a sběratelským dobovým předmětům se také dozvíte nemálo zajímavých informacích. Jestli si ale myslíte, že se vyhnete neduhům velkých her, pletete se. Dobré 2/3 herní náplně nejsou ani zdaleka nápadité. Z pěkné a dobré hry mohla být skvělá a fenomenální, kdyby designéři vyměnili opakující se logické hádanky za klasické adventurní. Nedávno vydaný The Fall dokazuje, že platformovka a klasická 2D adventura jdou dokonale skloubit. Valiant Hearts se to moc nepovedlo.
Nejnovější komentáře