This War of Mine
Dle Lukáše Grygara zažíváme zlaté herní období. Minimum překážek a nespočet možností co hrát je tomu důkazem. Poddruh tzv. dospělých her navíc ukazuje, že se dá hrát i „na vážno“. The Last of Us či epizodické The Walking Dead se ptají na cenu života, Defcon vyzkouší, jak se budete cítit po vyhlazení města atomovou bombou. This War of Mine ukazuje život těch, kterých je ve válce nejvíc, avšak ve válečných hrách je většinou nepotkáte. Život civilistů ve válečné zóně přichází jako svěží téma a hra se ho snaží co nejsurověji podat. Svěží je i kvůli konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, ale to už je jiný (smutný) příběh. My si můžeme zkusit ten pocit naštěstí skrze indie hru.
Začalo to nesmělým kouknutím na video s dojmy od TotalBiscuita. Název This War of Mine se skrýval kdesi v mozkovně z období E3 tohoto roku, ale nebylo to víc než název. Následovala ulož.to verze a po hodinách hraní ta steamová za plnou cenu, sleva nesleva. Tak moc dokáže hra pohltit.
Hra má dvě fáze. Začínáte coby jako skupinka lidí ve vybydleném domě, kterým zkřížila cestu válka. Nejdříve se snažíte prohledat dům a zjistit, jestli původní majitelé nechali za sebou něco užitečného. Poté následuje stloukání prvních nástrojů a „nábytku“. Alespoň několik postelí, vařič, lapač vody nebo páčidlo na zamčenou skříň ve sklepě. Po zajištění základních potřeb vše vylepšujete či stavíte složitější elektronické přístroje. Tak abyste zajistili svojí vlastní bezpečnost (zbraně, náboje), ukojily závisláky v partě (káva, cigarety) nebo zkrátka ušetřili na surovinách při každodenním vaření či topení.
Pak nastává noc a na vás je několik důležitých rozhodnutí. Musíte se rozhodnout, kdo půjde spát, kdo bude hlídat vaše doupě a kdo půjde do „práce“, tedy kdo půjde hledat cokoli použitelného po městě. A opět se musíte rozhodovat, kam odvážlivce pošlete. Opuštěné domy jsou fajn, ale po několika dnech z nich vyštípete i to poslední polínko do kotle a vám zbudou obydlené oblasti či místa, která jsou ovládána armádou, separatisty nebo jen civilisty jako jste vy. Rozednilo se a vy jste zpátky ve svém doupěti a modlíte se, že nikdo v noci neměl stejný nápad jako vy a z vašich zásob nic nezmizelo, nikdo není zraněný, nikdo neonemocněl. This War of Mine v kostce.
Samotná hratelnost zní jako The Sims a skutečně tomu tak je (pouze 3D modely domů nahradil 2D pohled z boku), jen to není tak sluníčkové. Jeden z memů ke hře zněl „PAID 20€, GET DEPRESSED“. Postavy ve hře se skutečně mohou dostat do deprese, ale poté co jsem postřílel pár důchodců v jejich domě na okraji města kvůli žvanci, jsem se cítil blbě i já. Ve válce platí zákony džungle, buďto ty nebo já a pomáhat se krátkodobě nevyplácí. Každý se musí rozhodnout sám.
This War of Mine si sama říká o znovuhratelnost, neboť na první pokusy jí nejspíš nedohrajete. Vývojáři úspěšně snížili repetetivnost hry náhodným odhalováním lokací i tím, zda je oblast opuštěná či obydlená a nebezpečná. Samotný konec války může přijít někdy mezi 30. až 50. dnem. Pokud by se někdo zeptal zda je hra zábava, tak bych odpověděl, že není. Zní to sice hrozně, ale na druhou stranu zažijete obrovskou výzvu a hra vám pomůže odvyprávět si vlastní smutný příběh se šťastným koncem. This War of Mine najdete na Steamu za 20€ nebo na stránkách vývojářů za stejnou částku jen v dolarech, a i když si hra na sebe vydělala už po třech dnech prodejů, vaši pozornost si zaslouží alespoň při nadcházejících vánočních slevách.
Malá odbočka: Každý si asi vzpomene, jestli někdo neprožívá na východní Ukrajině něco podobného. Ve skutečnosti je hra založená na obléhání Sarajeva v průběhu občanské války v Jugoslávii. V té době jsem drandil na tříkolce, tak mě při letmém pohledu na wikipedii zarazilo pár faktů. Obléhání města trvalo 4 roky a jde o nejdelší obléhání v moderních dějinách. Průměrně denně dopadlo na domy přes 300 granátů a celkem bylo zničeno přes 35 tisíc domů. Boje si vyžádali 11 000 mrtvých a nepočítaně raněných …
Nejnovější komentáře