Nejlepší hra na PS3. Nejlepší hra této generace. Nejlepší hra desetiletí. Herní orgie. Herní Občan Kane.Tohle je jen pár ze superlativů, kterými herní pisálkové oblažili The Last of Us. Oprávněně? Inu. Jak se to vezme.The Last of Us je na poli mainstreamové zábavy hned od první hodiny zjevení. Fantastický úvod střídá nádherná scenérie ušmudlané a zdeptané apokalypsy. Překvapivě možné a realistické houbové apokalypsy. Vše vypadá dokonale a člověk si může vyloženě užívat. Dokud ovšem nenaběhne do zcela evidentní a nepřirozeně vypadající “přestřelkové” arény a nevytasí bouchačku. Maturity -100 bodů.

Mysleli jste si snad, že hry už dospěly? Kdepak. Pořád tu musí být chlapík s bouchačkou, co střílí cizí lidi. A nikdo se nad tím stále nepozastavuje. Vypadá to skvěle, slušně se to hraje, tak kde je přece problém, no ne? Nikde. Jen je to… zklamání. Pořád je to ta samá ohraná písnička. Proč to nejde udělat jinak? Bez počítadla hlásajícího po dohrání 526 mrtvých. Mojí rukou. Je tohle normální?

Viděli jste Children of Men? Geniálně natočené “skoro” post-apo s děsivě realistickými kulisami, ne nepodobné právě The Last of Us. Pamatujete si kolik lidí zabil hlavní hrdina? Ne? (dva) Ale úžasné záběry konfliktů a akce probíhající kolem hlavního hrdiny už ano, že? A o tom to je.

Představte si tu nádheru, kdyby jste cestovali skrze post-apo svět s možností či dokonce nutností úplně se vyhnout konfliktu s nepřítelem. Někdo by mohl namítnout, že film je film a hra, kde jen hlavní hrdina pobíhá a kolem něj zuří apokalypsa, by byla nudná. To by asi rozhodně byla. Hra se musí hrát. Od toho tu ale máme pány vývojáře, aby si s tím poradili. A jednou to někdo dokáže. A to teprve bude herní Občan Kane. To bude teprve naprostá změna pravidel. A tou The Last of Us není.

Neberte to rozhodně tak, že by celý přístup The Last of Us byl špatně. Vůbec ne. Naopak je hra na vysokorozpočtové poměry až překvapivě rozvláčná a pomalá. A za to tleskám. Nikam nespěchá, drží si své tempo, nepředvádí prakticky žádné vyumělkované akční wow scény. Až na výjimky opravdu připomíná post-apo putování skrze léty zdevastovanou krajinu. A je to krásné. Ocenění si zaslouží i promyšlené lokace, která nepůsobí jako náhodně poházené kulisy z jiných her. Tady vše dává smysl, vše má atmosféru a je radost na to koukat. O to víc zamrzí následné další upadnutí hratelnosti do klasického herního stereotypu, s neustálým opakováním dvou stejných činností.

Scénář se zdá tuctově apokalyptický, má své mezery, ale klame tělem a dokáže překvapit. A to i bez prvoplánových emocionálních scén z jiných “dospělých” her. Stejně tak skvěle napsané hlavní i vedlejší postavy a jejich dialogy. Však to už je tradiční chlouba Naughty Dogu (jen by pořád těch in-game průpovídek a komentářů mohlo být o hodně více). Tady hra naprosto exceluje a je to víceméně hlavní důvod proč ji velebit. Spoilery z konce: Finální zvrat, jenž z hlavního hrdiny udělá prakticky hlavního záporáka, je ve hrách pořád ještě nečekaný a hráče hodně příjemně zmate. Díky úvodu však dává dokonalý smysl a otec sobecky nehodlá ztratit „svoji“ druhou dceru za žádnou cenu. Je to krásná facka do tváře hráče, která ho donutí zamyslet se. Úžasná je také nekonvenční, poklidná a současně nervy drásající hudba Gustava Santaolalla, dvorního skladatele Alejandra Gonzáleze Iñárrita. Pokud jste viděli alespoň jeden jeho film, tak máte vcelku jasnou představu o tom, jakou atmosféru dokáže navodit. Má to hodně daleko k tradičním a často už nudným orchestrům.

Postava Ellie si taky zaslouží vypíchnout. Momentálně spíše frčí stavět malé děti do počátku apokalyps, kdy se sice musí začít chovat dospěle, ale stále znají původní svět a jeho pravidla. Ellie je dítě narozené až během apokalypsy. V karanténě. Nezná tak starosti dřívějších lidí. Při cestování po oblasti za zdí nechápe z objevených pozůstatků, jak se její vrstevníci mohli zabývat běžnými denními malichernostmi. Střetává se s „normálním“ světem poprvé a přijde ji zvláštní a nepochopitelný. Ellie nabízí zajímavější pohled dítěte vychovaného v zoufalém prostředí a dle toho vypadá její chování i způsob vyjadřování.

V kombinaci se zbytkem hry jednoduše zamrzí, že je hratelnost stále zaseklá v době kamenné. Herní svět se z ní musí konečně dostat. The Last of Us mělo nadějně vykročeno. Chtěl bych věřit, že jde opravdu o poslední z nich.

Naughty Dog, velezkušení koumáci, kteří obyčejnou arkádovou střílečkou s mladým Indym dokázali udělat filmovější hru, než o jakou se David Cage snaží deset let, to dokázali znovu. I když trošku jinak. Vytvořili dokonale nemainstreamově mainstreamovou hru, která se snažila posunout hranice, ale nakonec se zastavila přímo na nich. Chyběl jen krůček a opravdu by tu byla přelomová hra.

Velké díky Philu Fishovi za skvělý námět v jeho tvítech ;)

Celý článek...