Co je vlastně špatného na tom, když se ujme vedení magazínu dlouholetý nadšenecký spolupracovník redakce s chutí trochu vylepšit a „rozšířit“ prezentované čtivo podle vlastní vize? Vize drobně se odchylující od nudné mantry „tohle a tohle támhle funguje, chraň Satan zkusit opustit prověřenou škatuli“. Což takhle zkusit dosáhnout trochu vyššího (L)levelu, než bejt jenom katalogem obodovaného spotřebního zboží? Ale proč na tu snahu flusat?
(inspirací mi budiž tento komentář )

„Představte si třeba Literární noviny, přílohu Kavárna v MF DNES či snahu o to stát se „herním Reflexem“

Nezní to skvěle?

Zní.

Možná proto, že nepatřím (a to asi ani většina lidí, co čte tento článek) do skupiny běžných, koncových hráčů. Můžeme se nechat označkovat libovolně – herní intelektuálové, věční nespokojenci, náročná minorita, ..(doplňte si cokoliv vtipného), nicméně to nemění nic na skutečnosti, že není důvod nemít radost ze snahy trochu provětrat zaprděnou a někdy „zabedněnou“ herní subkulturu. Schválně řikám „trochu provětrat“, okořenit, ne však sfouknout do pryč. Těžko se ale někdo doopravdy zbaví v herním časopise recenzí, tradiční páteři herních plátků, kterou lze obklopit různorodě (i ne-tak-úplně-videoherně), stejně jako by se magazíny jen velice neradi zbavovaly svého osvědčeného cukrátka pro děti (plných her) a začaly tak reálně soupeřit o peníze „intelektálů/nespokojenců“, které putují spíše do věcí typu Reflex/Respekt.

Ortodoxní pařani se nicméně nemusí plašit, svět mimo videoher disponuje i jinými zajímavostmi, než jen fotorealistickou grafikou. Když to zjistí přímo na stránkách svého oblíbeného časopisu, tím lépe. Nenápadné postrčení nikoho nezabilo. A pokud snad někoho občasný výlet za hranice videoherní krabice natolik oslepí, vždycky se může vrátit k poetice ostatních médií a jejich roztomilým hnaním se za exkluzivitou. Jaká idyla.

Samozřejmě, chápu naprosto přesně, kde je „problém“ – taková na pohled ctnostná idea (pozdvihnout úroveň časopisu) přečuhuje, působí exoticky. Kdo se vykalkulovaně nesnaží lézt do zadku co nejvíce lidem působením na jejich první signální soustavu, teoreticky nemůže uspět. V politice, v byznysu, v životě. To je živ.. ne, to je systém. Depresivní. Když nic jinýho, může (a mělo by) nás to srát. To jenom taková poznámečka.