,,Máš Facebook?“
,,Ne, hraje to kámoš, ale mě to nebaví…“

Nějak nám začínají upadat reálné sociální vazby, a naopak začínají vznikat ty internetové, na bázi určité anonymity, svobody a volnosti. No není přeci jen jednodušší nabalovat nějakou nadrženou samičku na chatu, hezky v klidu doma, než si potit čelo a hledět ji do očí? Asi největší české fotečko-chatovací portály Líbimseti nebo Lidé tuto touhu úspěšně zprostředkovávají, a davy předou blahem. Vyměňování hodnocení a komentářů, kecání o nesmyslech, infantilní zábavy, prznění češtiny, přehršel zženštilých mužů, a ještě zženštilejších žen, a samozřejmě překrásné fotečky z koupelny před zrcadlem a se psíma očima. A mnoho lidí už dávno zapomělo, že to jsou jen obrázky, a že skutečný život utíká tam venku, za oknem. To vše jsou důvody, proč jsem se těmto fotečkovým webům vyhýbal jako Víťa Kožený spravedlnosti. Avšak kde se vzal, tu se vzal, Krakonoš nám z páry vyčaroval Facebook.

Bylo to nejspíš podobné jako s googlem. Prvně pár zasvěcených, na konci miliony uživatelů. Facebook byl asi ještě před rokem pro nás něco poměrně neznámého. Postupně se česká komunita začala rozšiřovat, a doslova raketový vzestup zaznamenává v posledních pár měsících. Jen za únor přibylo téměř 80,000 aktivních uživatelů z naší domoviny. Tak proč se nepřidat a nevyzkoušet, když všichni hulákají jak je to super, a že Lidé sux? Jdeme se podívat na první metu…

Na co že ten Facebook je?

Takový šok, který se mi dostavil při prvním přihlášení, to bych ani s trojkou v žíle nečekal. Na hlavní stránce jsem si připadal jako Moravan v centru Prahy. Vše je všude a zároveň nikde. Úplně zmaten a dezorientován se nějak proklikávám k přátelům. Stačilo si přidat jednoho spolužáka, a ihned mi to vnucovalo celou moji školu. Fajn, přidal jsem si jen ty, co opravdu znám a jsem s nimi v nějakém kontaktu. Přeci jen to není seznamka, ale služba ,,be in touch with friends“. Po úspěšném vyhledání všech známých mi to opět začalo vnucovat spousty věcí. Skupiny zprvu vypadaly zajímavě, ale brzké zjištění, že se můžu stát fanouškem klidně i potahu sedačky do škody 120, mě zcela vyvedlo z omylu. Jaký má smysl, že si většina uživatelů nadělá desítky skupin, nic tam nenapíšou, nepřihodí…? Prostě jen mají další ,,zářez na pažbě“.

Další den, další kop do držky a následný otřes s nevěřícným pohledem. Za dobu co jsem byl offline mi v ksichtě přistálo patnáct sněhových koulí, jedenáct polštářů, čtyři srdíčka a polibek, dále jsem měl adoptovat hejno zvířat, vycucat lízátko, bojovat se stromem proti kaktusu, poznávat vlajky, odpovídat v kvízu, a aby toho nebylo málo, tak mě nějaké nadržené prase šťouchlo. Nedokážu si představit myšlenkové pochody tak znuděného člověka, který tráví čas na internetu házením koulí a starání se o facebookového tamagotchi, ale opět budu muset poukázat na Homerovu opičku s činely. Okamžitě jsem vyťukal zloplodivý status, a pod pohrůžkou vykleštění si už nikdo netroufl.

Pod náporem všech těchto služeb, skupin a kdoví čeho ještě, se může zdát, že sdílení fotek a komunikace s přáteli je věc až na vedlejší koleji. Jelikož nemám rád stovky fotek ve složkách ,,Já na prázdninách“ nebo ,,Me and my friends“, tak jsem si na ukázku nahrál jen složku s fotkami ze stříhání mých kadeří (způsob nahrávání fotek mě jako jedna z mála věcí nadchla). Nechápu, proč někdo stráví byť třeba jen půlhodinu sledováním fotek jedné osoby na tisíc způsobů, s tisícem kamarádů a na tisíci dovolených. Následné komentáře typu ,,Jo, tehdy to bylo uplně nejvíc. My dvě! Navždy spolu :-*“ mi rvou žilky v očích.

Ono házení svých osobních fotek na internet by nebylo zas tak hrozné, kdyby se na Facebooku opravdu dodržovala zásada, že si přidáte mezi přátele jen skutečné přátelé a známé. Já osobně jsem zamítl jakýkoli pokus o spřátelení s někým, koho neznám, nebavil jsem se s ním nebo s ním nemám něco profesně společného (např. autoři KK). Bohužel ostatní to asi opět vidí jako nějaký druh seznamky, a způsobu flirtování. Před pár dny se například jeden známý daleko z Čech skamarádil se dvěma hochy z mého školního ústavu, přes celou naši republiku vzdáleného. Pochybuju, že spolu někdy pronesli jedinou větu, a i přesto si navzájem dávají náhled do soukromí. Ono to je asi fakt jen MMORPG, kde musíte nasbírat co nejvíc ,,přátel“. Posloužil jsem jako prostředek, díky kterému se o sobě navzájem dozvěděli z rámečku vpravo dole, a tak teda kývli, klikli a…

A tak mi nikdo neříkejte, že Facebook není jako ,,Líbko“. Cožpak to nevidíte? Uplně nejvíc komentáře, očkopsí fotky, neznámí lidé, infantilní zábava… Uživatelé Líbimseti se hromadně stěhují na západ, směr FB, a jejich zvyky kočují s nimi. Je to stejné, jak v reálném životě, přesun, a následné rozšiřování toho svého, na úkor původního (do jakých vod tím asi brousím). Smrdí tam polovina mojí školy, takže se vše domlouvá na ,,Fejsu“, čímž nepřímo nutí ostatní se účastnit těchto mozkobuňkových jatek. Jsou tam naložení pětkrát denně po dvou hodinách, a uploadují nové a nové fotky, videa, komentáře…
Já od začátku kroutil hlavou, zatímco všichni v bujarém opojení skandovali Facebook sem, Facebook tam, zrušme si Líbimseti účty pro děti!

A přitom to není nic víc, než jen stěhování národů…

Celý článek...