V kolika hrách můžete frčet v autě několika set kilometrovou rychlostí po stropě? Moc jich asi nebude, ale Rollcage je jednou z nich. Rollcage je perla, ve které si to opravdu můžete zkrátit po stropě, po zdi, nebo vzduchem. A to ovládáte relativně normálně vypadající auta. Jenže tyhle futuristická autíčka mají takové ty obrovské kola, které jsou mnohem větší než samotné auto a nemají žádný podvozek. Když se tedy odlepíte ze stropu a spadnete „vzhůru nohama“, můžete dál pokračovat v jízdě, protože je auto neustále na kolech.

Rollcage vyšlo v roce 1998 na prvním Playstationu a na PC. Výrobce Attention to Detail měli dobře zvolený název, protože přo tvorbě tratí v Rollcage věnovali pozornost opravdu každému detailu. Teď je velké haló kvůli tomu, že v Motorstorm 2: Pacific Rift budou kolem na trati zničitelné budovy, jejichž destrukcí můžete zbrzdit hráče, který vás dohání. Jenže tohle bylo už před deseti lety v Rollcage a perfektně to fungovalo. A nejen že tam byly budovy (od malých baráčků až po obrovské továrny), sestřelovat jste mohli i různé cedule, sochy, vznášedla plující nad tratí, nebo dokonce i futuristický vlak.

Narozdíl od Motorstormu jste si v Rollcage nemuseli špinit ruce (kola) narážením do jednotlivých budov (i to byla možnost), ale mohli jste je stylově sestřelovat naváděnými i nenaváděnými raketami. Ve hře nebyly pouze střelné bonusy, ale i různé power upy, jako například rychlost, zpomalení času ostatním závodníkům, nebo sviňácká černá díra, která se přilepila na auto před vámi a vycucla jej zpátky v čase přímo za vás, což bylo obzvláště vtipné, když se vám tento kousek povedl pár vteřin před cílem. Horší už bylo, když měla dotyčná oběť v záloze raketu a vy jste se najednou nacházeli přímo před pomstychtivým protihráčem…

Rollcage byl především čistý adrenalin. Jezdilo se opravdu rychle a když jste byli v posledním kole, doslova se tajil dech, jestli se vám podaří vyhrát. Být v posledním kole na prvním místě ještě neznamenalo vítězství, často pravý opak. Jedna ze zbraní byla totiž tzv. raketa na prvního. Po vystřelení se tato raketa automaticky zaměřila na vedoucího závodníka, dostihla jej a poslala ho vzduchem o pěkný kus zpátky. Raketu šlo sestřelit (vždy totiž hráče předletěla a narazila do něj ze předu), bylo to ovšem nesmírně obtížné. Vedoucí závodník tuto raketu vždy poznal podle červeně blikajícího HUDu a nepříjemného pípání, které se zrychlovalo, čím blíž byla raketa.

Pokud máte možnost někde sehnat Rollcage (kdysi bylo u Score jako plná hra), určitě jej vyzkoušejte. Grafika neurazí a hratelnost je pořád stoprocentní. Obzvláště doporučuji multiplayer s kamarádem na jednom počítači. To je teprve zábava!

Celý článek...