Nintendo Wii už je na trhu nějakej ten čas, tudíž nemusí bejt úplně vod věci pokládat votázky ve stylu „a co tahle prťavá konzole vlastně přinesla zajímavýho? splnila rozmanitý vočekávání?“. Rozhodně by však byla škoda zazdít zajímavý téma jen suchym výpisem her, tahle japonská hračka může mít na herní průmysl daleko větší vliv než se zdá.

I kdyby na Wii vyšla nějaká další a víc než kdy předtim šílenější hra vod člověka s přezdívkou Suda51, kde by například hráč v kooperaci s ruskou vožralou zpívající vopicí Martou pohybem wiimotu znásilňoval japonský školačky voblečený v nacistickejch uniformách a shodou vokolností by se to i skvěle hrálo (pozn.: radši si představte prostě něco sakra nevotřelýho, nikdy předtim neviděnýho a hlavně zábavnýho), tak i přes to by bylo za největší úspěch Nintenda Wii považováno něco krapet jinýho.

Mám na mysli voslovení nový skupiny koncovejch zákazníků, šíření kouzla her i mezi lidi touto zábavou dříve nezasažený, najití novýho zdroje tučnejch příjmů.. Řikejme tomu jak chceme, každopádně Nintendo díky Wii, DS a tzv. casual hrám dokázalo přitáhnout k (byť třeba primitivním) hrám i lidi jako jsou senioři nebo matky s polo-vymytejma mozkama vod sledování televizních seriálů „ze života“. Jak lze soudit z prodejů různejch Wii Play, Wii Sports, Cooking Mama nebo Brain Academy, výše jmenovanejch lidí je zřejmě víc než dost. Dává to smysl. Podivejte se na filmy a TV pořady, co je asi tak nejvíc sledovaný – hlavně krávoviny typu Ordinace v růžový vohradě, který dokážou plně intelektuálně uspokojit průměrnej (=nejčetnější) vzorek obyvatelstva. Bylo tedy jen votázkou času, kdy někdo začne vydělávat velký peníze na hrách pro „průměrnýho blbce“ (kupodivu to neni myšleno jako nějaká urážka, snad nejsem měkkej), kterej na složitý mačkání více než desítky čudlíků např. u GTA IV neměl dostatek duševního vodhodlání.

Právě „casual“ hry jsou teď pro vydavatele zlatym dolem – všichni se chtěj bavit, všichni zvládnou jednoduchý ovládání a všichni si těch aspoň pět minut pro hru za den najdou. Cílová skupina zákazníků těchto produktů se tak jeví dostatečně široká a mimo to, „casual“ hry jsou na výrobu úžasně levný! Tzv. „hardcore“ hráči (prakticky všichni čtenáři Kultury kriplů i běžnejch herních magazínů), jakkoliv jsou nejvíc slyšet, nejvíc vidět a rádi do všeho kecaj, tak možná nemusej bejt pro tvůrce už tolik atraktivními zákazníky. Jo, sice tady úžasně diskutujem vo GTA IV, všichni jsme na to nadržený jak jelen v říji a stejně jako dalších cca 10 milionů lidí si tu hru rádi koupíme, jenže budou chtít jiný herní studia překonat v hratelnosti poslední počin R*, kterej stál kolem 100 milionů dolarů? A proč by to sakra dělali? Neni jednodušší vytvořit za pár šupů simulátor chování křečků, prodat to zdivočelejm dětem a senilním důchodcům a timto si snadněji vydělat rovněž nezanedbatelnej balík peněz? Můžem teda konečně začít naplno vyřvávat něco vo tom, jak Nintendo kurví „starej dobrej hardcore“ herní průmysl? Nemyslim si.

Přestože jsem poměrně unaven a zcela střízliv (pro předpovídání vývoje herního průmyslu nic moc kondice), troufám si vodhadnout, že pro nás, hardcore hráče, se toho zas tolik nemění. Dokud budeme mít rádi hry jako GTA, Zaklínač nebo Stalker (který si na sebe rozhodně vydělaly), neni důvod aby nám je tvůrci nenaservírovali. A přestože náklady na vývoj rostou, firmy mohou získávat finance na drahou výrobu AAA titulů z novýho zdroje, ze zmiňovanejch a Nintendem protlačenejch casual her. Ale to sou stejně všechno jenom špekulace a mý vosobní domněnky, jakkoliv mi dávaj sebevětší smysl. Hlavní je, že přínos a novátorství Nintenda Wii (potažmo DS) nelze příliš zpochybňovat, vždyť co může bejt většim úspěchem než přilákat ke hrám úplně nový lidi? A třebaže jsou jejich první kroky v pro ně novym vodvětví zábavy hodně vratký (Wii Sports..), třeba se časem naučej v džungli počítačovejch her pohybovat s daleko větší lehkostí (GTA?)..

Celý článek...