…aneb De Palma dnešní mládeži opět ukazuje, jak se kdysi točily a jak se hlavně mají točit filmy…


Nechápu, proč Černá Dahlia naprosto minula česká kina (čeští distributoři poslední dobou vážně stojí za nic, i Juno se pořád ještě úspěšně vyhýbají), dostala se k nám jen na DVD a dnes stojí jen směšnou stovku. Přitom je to film, který by se na plátně krásně vyjímal… jako takřka všechno od De Palmy.

Jedná se o klasický noirový příběh ze staré školy od autora L. A. Přísně tajné, lehce inspirovaný reálnou vraždou mladé začínající herečky, ve 40. letech minulého století.
Film začíná pomalu, velmi pomalu. První více jak půl hodinu se takřka nic neděje a my se jen seznamujeme s hlavními hrdiny… až poté je, při nádherném minutovém přeletu kamery, jaksi náhodou objeveno znetvořené tělo. Až tady začíná zamotaný příběh, kde nevíte, o kom si máte co myslet a kdo je s kým proti komu. Hemží se to jmény a událostmi a nesoustředěný divák se lehce může ztratit a ke konci mít docela problém se zorientovat. Ale k jakému konci! Řekl bych, že nejeden člověk bude mile (no dobře, možná něžné pohlaví nemile :) překvapený konáním hlavního hrdiny…


Toho nečekaně dobře zahrál Josh Hartnett. Ano, ta sladká tvářička z Pearl Harberu a podobných kravin. Klučina se přece jen naučil hrát (už to z něj vymáčkl i Rodriguez v těch pár šotech v Sin City :) a tak se na jeho poldu Buckyho Bleicherta dívá vážně dobře. Ještě líp ale samozřejmě na skvělou Scarlett Johansson v těžce nevyužité roli přítelkyně Buckyho parťáka Lee Blancharda, kterého hraje Aaron Eckhart. Jeho sice zrovna nemusím… ale hrát umí. A samozřejmě tu máme ještě Madeleine v podání Hilary Swank, která také nepatří k mým oblíbenkyním, ale tahle role ji sedla jak ulitá. Prostě herci perfektní. Prostě De Palma :)


Což platí taky po technické stránce. De Palma je De Palma a i přes nepovedených pár filmů v poslední době (Mise na Mars se mi ale líbila!) je to pořád Pan režisér. Nepřestává si hrát s kamerou a tak se dočkáme famózního dvouminutového představení Madeleininy rodiny bez jediného střihu a už zmíněného kamerového přeletu. Tyhle vychytávky ale rozhodně nejsou všechno.

Černá Dahlie mě vážně překvapila. Skoro bych nevěřil, že byla natočená před dvěma lety… tipoval bych ji tak na pětadvacet. To neberte jako zápor! Je to hlavní klad. Má perfektně stylizovanou kameru a celkový „feeling“, parádní dobovou hudbu, skvělé herce, výbornou noirovou, prokouřenou atmosféru a solidní příběh. A tohle všechno dohromady se dneska jen tak nevidí. Co víc si přát?

Celý článek...