Tesla

Ve hrách je snaha zavděčit se co největšímu spektru hráčů často očividná a dle mého názoru naprosto zcestná. Ale o hrách bych se teď ani nebavil, protože stejné tendence mají i recenze a o nich se už toho tolik nenapíše. Asi je bez debat, že recenze by měla respektovat samotný žánr a vůči němu titul hodnotit. Dobrá závodní hra nemusí být stejně dobrá jako adventura, i když obě sdílejí stejné hodnocení. Právě kvůli relativitě číselné stupnice se už vyhýbám hry nálepkovat číslem, protože ne každý čtenář ví, že stupnice není absolutní. A pokud to ví, není vždy jasné, vůči čemu je číslo relativní. Ale i když vypustíme stupnice, pořád lze hru zašlapat do země i ve své žánrové škatulce. Myslím, že to není vhodné a hned napíši proč.

K tomuto článku mě popudila recenze Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure z Games.cz, ale obecně můžu vytáhnout hodnocení titulu na Metacritic. Jako relevantní zdroj ho brát nelze ani ze srandy, ale když se informativně podíváme na hodnocení, hráči v daleko větší míře nového Texe hodnotili kladně, než recenzenti. A to by jeden řekl, že si hráči na nevzhledné grafice a zaprděné hratelnosti Tesla Effect vylejí žáhu. Podobný trend doprovází i Broken Sword 5.

Má teze je taková, že hry hodnotili hlavně fanoušci sérií, kteří nový titul chtěli, vyhledali ho a zakoupili. Recenzenti si ani moc vybírat nemohou a píší o aktuálně vycházejících hrách. Tudíž v mnoha případech hodnotí sérii, jejíž historii nemusejí znát a třebas je ani nezajímá. Píší o titulu bez předchozí zkušenosti tak, jako by ho prezentovali úplně všem. Je ovšem takové hodnocení férové, zvlášť, když si samotní fanoušci zaplatili pokračování na Kickstarteru a nechtěli výrazný odklon původních dílů? Co takhle dát důraz hlavně na tuto skupinu, místo toho, abych hru pro velmi specifickou množinu hráčů zadupal do země před všemi ostatními?

Obecně lze hry v recenzích porovnávat třemi způsoby. Každá ke každé je takový způsob, kdy nerespektujeme vlastnosti jednotlivých žánrů a všechno házíme do jednoho pytle. Výsledkem je pak nekonzistentní a značně neférové hodnocení. A i když někteří čtenáři v diskuzích raritně tento způsob obhajují, recenzenty jsem neviděl takto o hrách psát už hodně dlouho. Vztahovat kvalitu hry k žánru je zdaleka nejrozšířenější způsob, který umožňuje mít vedle sebe devítkovou skákačku a devítkový AAA sandbox open-world simulátor gangstera. Bohužel se tak ale odkazujeme na tituly, které žánr definují. Nedostatek pozornosti pak může dopadat na hry, co se silně vymezují vůči standardu, případně se ho vůbec nedrží. Pak může být Tex Murphy jednoduše pomlouván za svou zastaralost, i když si jen drží už nastavenou laťku kvality.

Proto když píši o hrách, zahrnuji do svého hodnocení i vliv a naplnění autorské vize. Jedná se jednoduše o nalezení záměru autorů a posouzení toho, jak byl tento záměr splněn. Ten se dá zjistit jak z doprovodných textových materiálů (popis na Steamu), tak z mediální kampaně (na jaké aspekty se zaměřuje) a samozřejmě také z pocitu, jaký ve mě hra vyvolává. A jelikož mají vývojáři často problém se vymáčknout (a nebo dokonce o svých záměrech lžou), je nutné se na svůj „čuch“ spoléhat velmi často. Jakmile mám o autorské vizi povědomí, můžu posoudit, kde autorovi ujela ruka nebo jakou část odflákl. A naopak můžu pochválit konzistenci série. Nejsem si jistý, jak k autorské vizi přistupují jiní recenzenti, ale faktem je, že v textech a hodnocení se to občas neodráží. Viz Metacritic a Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure.

Nakonec je důležité zmínit, že titul nelze hodnotit jen okolo autorské vize. Pak bych mohl říct, že Goat Simulator je skvělý, protože samotní autoři chtěli udělat dokonale hloupou hru za kozu a to splnili taktéž dokonale. Jedná se o podstatnou část recenze, ale pořád jen o část. Je nutné brát ohled na to, co mně samotnému hra dává. Je nutné brát ohled i na inovaci a zda ji titul vůbec potřebuje. Je nutné ohodnotit technické provedení vzhledem k možnostem studia. Atd., atd.

Celý článek...