Cinkající okovy, zvuk tupých ran od střetu obušku a zlomených žeber, každý pátek křik z tamté cely, odkud se už nikdo nevrací. Takové je americké vězení. Žádní hrdinové, pouze zločinci a na druhé straně mříží bachaři. Na netu se dočítám, že existuje hra, co se jmenuje Prison Tycoon. Tycoon?!

Herní žánr skrývající se za prapodivným názvem Tycoon mám vlastně dost rád. V minulosti jsem si užil s hrami tohohle žánru spoustu zábavy a zažil ve hrách do té doby nepoznané: stal jsem se majitelem zábavního parku, zastarostoval jsem si ve veselém městečku z veselého údolí a léčil jsem pacienty, kteří rádi navštěvovali moji nemocnici. Jistě tedy nikoho z vás nepřekvapí, že jsem musel zaříznout prasátko, když jsem zjistil, že existuje hra Prison Tycoon. Už jsem psal, že jsem velkej fanda Prison Breaku? Aha, nepsal, tak to teď píšu. Hru jsem obdržel, nainstaloval, spustil a začal spřádat plány, jak že s vězni budu zacházet, jak s těmi grázlíky naložím! Muahahaha.

Takový simulátor vězení, to musí být ohromná zábava, ale proč s tímhle nápadem ještě nikdo předtím nepřišel? Asi proto, že je to situované do prostředí, které není ani trochu optimistické? Tak to sotva, pekelné nestvůry z Doomu na našich obrazovkách chodily (a trhaly vnitřnosti) už v roce 1994 a stejně tak hry jako Phantasmagoria, Hell, Harvester a… možná tedy, že vězení nebylo dostatečně temné téma pro tvůrce her? Asi proto. A taky za to může asi ten seriál Prison Break, který z vězňů a věznic udělal před pár lety dobrodružné téma. Ale abych to nenatahoval, zpět k Prison Tycoonu.

Mylně jsem se domníval, že tuhle hru vyrobili němci. Až Wikipedia mi řekla, že jde o firmu z Anglie. Aha, ono to nakonec dává smysl, protože v Británii mají nějaký problémy s narvanými věznicemi. Technická kvalita mě ale stále přesvědčovala o tom, že tuhle hru museli poslat minimálně z Ukrajiny, aby ji v Anglii olabelovali jako „made in England“. Tak například: Menu. Objeví se jako první věc hnedle po představení firem, které toto dílko spáchali. Menu je takové trošku podivné, z toho důvodu, že tam chybí text. Vlastně nechybí, ale objeví se až potom, co na obrázky najedete myší. Obrázky jsou ale dost výmluvné na to, abyste pochopili, co vás čeká po jejich zmáčknutí.

Sleduju příjezd vězňů a těším se, jak to bude vypadat jako v tom Prison Breaku. A hle: věznice ještě není postavená! Vězni čekají, až se to postaví. Bude hra nadále tak propracovaná, jak se jí dařilo až doteď? Čtěte dál. Na pozemek, kde bude stát vězení, se hráč dívá z jednoho úhlu, který je dosti nešťastný (až krátce před vypnutím jsem zjistil, že se dá výhled měnit zmáčknutím kolečka na myši!). Hlavně proto, že pokud postavíte velkou budovu co nejblíže k vám, nevidíte nic za ní. A že těch velkých baráků je tam na výběr! A to nechtějte vědět, kolik vám vaše konto dovolí „koupit si“ strážných věží (včetně strážných), které se tam dají stavět „hala bala“. A co víme? Čím víc věží, tím menší šance pro prison break. Teda až tak daleko, aby se vězni alespoň nějak (!) stačili projevit, jsem se nedostal. Až takový hardcore hráč, abych se bičoval špatnou hrou, jen proto, abych z ní něco vymlátil, skutečně nejsem.

Ještě malinko k technické stránce. Hra je nepřehledná. A vězte, že to je větší martyr pro hráče, než ohavná grafika (která je tu, no nazdar, též). Info o budovách strohé, font malý a ještě jak kde, třeba po nakouknutí do budovy tam po něm není ani vidu ani hmatu. Dobrý vtip je, když si v nastavení zapnete větší detaily a hra se až na přidání několika hnusných stromků na pozadí, ani v nejmenším nezmění (škoda vykřičníků).

Po postavení věznice, zkrátka po naflákání všech budov na (ne moc veliké) pole, jsem čekal konečně příchod vězňů. Co se ale neděje, nikdo nepřichází. Věže jsou na místě, bachaři procházejí (celkem náhodně), co můžou, vězni nikde. Poškrábám se na čele. Z budov vybírám, co tam ještě není. Boudy jsou ale příliš velké na to, aby se tam vlezly. Přijíždí druhé (!!) auto s vězni. Ha! Čekám, až se rozevřou vrata věznice. Vězni zalézají asi do čekárny a nic. Buď se jim tam líbí, anebo jsem na něco zapomněl. Po prozkoumání budov si říkám, že jim tam nemůže nic chybět. Nic v menu, žádné tlačítko nepustí vězně do mojí zbrusu nové věznice. Ani po poklikání na čekárnu se nic nestane. Tak ani hra mi neřekne, v čem je chyba.

Zkouším už rozehrané scenário a doufám, že mě to zvedne náladu. Vězni jsou uvnitř. Chodí po vězení, jako kdyby jim někdo vysál mozek. Po označení vězně se ukáže jeho statistika. Počet bitek. Černoši jich mají víc, jak běloši. Nechám hru, aby si chvíli žila svým životem. A zjišťuju, že si tam žijou bez problému. To v Rollercoaster Tycoon si pořád někdo stěžoval, že návštěvníci hážou odpadky na cestu, že se ta skvělá dráha rozbila ještě dřív, než si ji stačili vyzkoušet. Žádný pokus o útěk. Ani rvačka nebo přímo „mrtvej černoch na cele“.

Po těchto zkušenostech nemám chuť se k Prison Tycoonu vrátit, natož abych vyzkoušel aspoň jedno z jeho dalších tří pokračování. Je to špatná hra, jestli mám říct otevřeně, co si o ní myslím. Virtual Playground jsou naprostí amatéři nebo alespoň byli toho času, kdy PT vyšel (2005). Koukám s otevřenou pusou, že takhle amatérskou hru vůbec někdo distribuoval.

Celý článek...