Všimli jste si toho taky? Máme nějak přeperiferováno. Už si nejde koupit jen konzoli a hned si začít užívat všechny hry naplno. Náruživý hráč musí investovat astronomické sumy jen do různých ovladačů a doplňků, aby si mohl hry opravdu užívat. Nepřehánějí to už výrobci konzol? Aby to nakonec nedopadlo tak, že ke každé druhé hře si budeme muset dokoupit nějaký kus plastu za dva tisíce…

PlayStation 3 na tom není zatím tak špatně. Tam si můžete dokoupit druhý ovladač, světelnou pistoli G-Con 3, nebo dálkový ovladač pro ovládání Blu-Ray filmů. To nám dělá dohromady nějaké tři a půl tisíce navíc. Dejme tomu.

Xbox 360 je na tom podstatně hůř. K plnému a ničím nerušenému zážitku potřebujete bezdrátový adaptér, druhý ovladač, Live Vision kameru, volant, play and charge kit, headset a messenger kit. Pěkný seznámek, co? A jaká je cena? Dostali jsme se na krásných 9 700,- Kč. Za periferie zaplatíme víc, než za nový Xbox.

Wii se může pochlubit originálnějším příslušenstvím, které si ale cenou nezadá s konkurencí. No posuďte sami. K Wiičku si lze dokoupit: Wii Zapper, Wii Wheel, Balance Board. K tomu alespoň tři ovladače s nunchuckem, Wii je přece o společenské zábavě – přece nebudete hrát Wii Sports jen ve dvou. Cena? Pěkně kulaťoučkých deset tisíc korun českých. Tedy ještě více, než samotné Wii.


A to ani nezmiňuji různé přídavné kabely, který se někdy mohou vyšplhat až k jednomu tisíci korun. A o úletech typu Rock Band (šest tisíc), nebo Guitar Hero (dva tisíce) radši pomlčím. Ano, konzole jsou pěkná věc a dokáží toho hodně. Lze s nimi taky zažít spoustu zábavy. Kolik zábavy ale zažijeme když si koupíme jen konzoli? Není lepší mít kompletní „next-gen experience“? Jenže tahle next-gen experience, kterou nám zdatní řečníci prezentují na svých proslovech nás vyjde víc, než bychom si přáli. Nejde mi do hlavy například to, proč konzole, jejíž silnou stránkou jsou online služby, není schopná připojení k internetu. Bezdrátový adaptér se musí dokoupit. To je logika panečku.


Nejde jen o cenu, ale i o praktičnost. Nakoupíme tuny herních periferií, které v horším případě využije jedna hra, v lepším případě několik málo her. Co ale potom? Pokojík vášnivého hráče bude za nedlouho zaplněn plastovými krabičkami roztodivných tvarů, na které se bude jen prášit. Trochu mi to připadá tak, že designéři nejsou schopni nějak rozumně využít stávající ovladače, tak si udělají vlastní ovladač pro vlastní hru.

Samozřejmě že spousta lidí některé z výše uvedených věcí nevyužijí a jejich náklady na příslušenství budou sotva poloviční. I tak by se ale měla „velká trojka“ trochu krotit. Aby to nedopadlo tak, že v krabici s příštím PlayStationem bude konzole, manuál a pěkný letáček s tím, co všechno si musíte dokoupit.

Celý článek...