První Portal byla nuda. Přestal mě bavit po desátém levelu, kde se už víc skákalo přes smrtící lávu, než se něco řešilo, a to mě nebavilo. Příběh žádný. Hudba žádná. Filmečky mezi levely žádné. Zapeklité úkoly žádané. A vůbec tak nějak pomalé a nezáživné. Raději jsem si počkal na druhý Portal. A o něm si dnes něco povíme. (Spoilers ahead!)

Co se příběhu týče, je to takový smotanec všeho možného, nejvíce však Kostky a 2001. Pro čtenáře, kteří vyznávají spravedlnost nade vše totéž řečeno v explicitní verzi: Portal 2 je obludná vykrádačka Kostky s ukradeným Halem 9000 k tomu. Ale upřímně, je úplně jedno, jestli to vykrádá tamto nebo ono. Co jedno není – příběh moc nefunguje, a to proto, že děj o hodném robůtkovi popletovi, který vám celou dobu pomáhá a pak vás chce zabít – přičemž ve hře umíráte poměrně často, a tím pádem to není moc napínavé – je, jak to jen výstižně napsat, tristně nefunkční. Ani nijak uvěřitelný, či zajímavý. Řekněme, že jako film by to kritici moc nepochválili.

Tím ale nechci říct, že jsem si děj neužil – naopak. Jako souhrn jednotlivých „gagů“ je to velmi dobře konzumovatelné. Někdo se objeví na LCD visící na zdi – např. Halův modrý bratranec – a pronese vtip a třeba nastíní, co se bude dít dál. Já na to pokaždé, že je to OK. Většinou jde o něco velmi strohého a myšlenkově prázdného, takže situaci ještě musí zachraňovat hudba. Jako celek to nějakým podivným způsobem funguje.

Grafika zaostává za dnešním standardem, ale to možná v případě logické hry nějak zvlášť nevadí. Pravda je, že odradit od hraní může – i herní matadory. Mnohem lépe je na tom zvuk a příjemná hudba, která rozhodně oživuje sterilní prostředí Aperture Laboratories.

Řešit puzzly v Portalu 2 je zábava. Nejsou tu žádné podezřelé chodby plné smrtící lávy, kde jediný krok vedle nebo špatně načasovaný skok pohřbí vaše ambice pokořit hru v několika následujících dnech. Hra nemá nijak výrazné sklony hráče frustrovat, jsou tu však jistá zákysová místa – v podstatě si řeknete: tohle přece nejde vyřešit! Ale jakmile skočíte do portálu z trochu větší výšky, dojde vám, že tu stometrovou propast přeletět jde. Buďto se mi to zdálo, nebo je v Portalu 2 trochu podivnější fyzika. Některé puzzly vypadají opravdu složitě, ale jen do chvíle, než odhalíte, že obtížnost stála jen na vašem špatném odhadu toho, jakého fyzického výkonu je vaše postavička schopna. Po odstranění takového zákysového místa je pak většinou dokončení úrovně úplná pohoda. Levely tedy nejsou nijak zapeklité a hra odsýpá docela rychle.

Většina úrovní je povedená, pokud bych si ale měl vzpomenout na nějaký extra kvalitní level, asi bych tápal. Závěrečná úroveň mě zklamala – v začátku vypadala dobře, ale poté se ukázalo, že je to jen o tom někam správně se postavit v místnosti a občas vystřelit portál (?!). Na konci jsem měl pocit, že levelů by ve hře mohlo být mnohem více, možná dvoj až trojnásobek, ale to by autoři museli vyrobit obrovskou spoustu děje (tedy naskriptovaných animací) navíc a to by asi bylo nad možnosti i tak prosperující firmy, jakou je korporace Valve.

K zábavě určitě přispívají nové „hračky“, které jsou v průběhu hry postupně k dispozici. Puška střílející portály je stále to jediné co máte u sebe, ale prostředí je tentokráte mnohem variabilnější a tím pádem je to všechno takové zábavnější. Sice už mnohokráte viděné – např. podlahový zrychlovač, ale i větrák, byl už ve stařičkém Duke Nukemovi -, ale i tak je pěkné, že došlo alespoň k nějaké inovaci oproti původnímu Portalu.

Nejvíc mě hra bavila v polovině, kdy řešení puzzlů vyžaduje teleportaci speciálních barev tekoucích z vodovodů a to je šikovně vymyšlené, protože okno portálu je pro přesun kapalin jako stvořené (Homer Simpson by mohl povídat). Při hraní jsem se přistihl, že hru nemůžu vypnout a jít dělat něco jiného – to se mi naposledy přihodilo asi u Heavy Rain. Jak se ale hra přesunula do velkých prostorů, Portal 2 možná získal na epičnosti, na druhou stranu ale i cosi ztratil a já už nebyl z hraní tak nadšený. Dějový zvrat s počítačovou bramborou a srandovním generálem moc nepomohl, abych řekl pravdu.

Po dohrání si říkám, že bych si někdy v blízké budoucnosti rád zopakoval zábavu z prostřední části hry. Ta by se mohla eventuelně dostavit i při hraní případných fanouškovských úrovní, pokud si ovšem editor levelů nebudou ve Valve syslit pro sebe.

Celý článek...