Na Chodově nám postavili obchodní centrum. Kromě toho, že má člověk všechno po ruce, nese sebou takové centrum řadu nevýhod. Tam, kde bylo kdysi relativně klidno, je teď až přespříliš živo. V každou denní dobu se z Metra valí štrůdl lidí dychtivých po nakupování. Člověk se jim musí vyhýbat, občas i nějaký ten štuchanec pod žebro strpí, než se konečně dostane do vagónu směr Hlavní nádraží.

Centrum Chodov mi ale zasáhlo do života ještě jinak. Do té doby, když jsem chodil nakupovat, vždy jsem šel do potravin koupit chleba a rohlíky, k řezníkovi pro maso a pro dortík do cukrárny. Teď jsem si ale zvykl chodit do Hypernovy. Vy to znáte, pochopitelně, to jen já opět objevuju Ameriku plnou Indiánu. Jde o to, že teď vstoupím do jednoho obrovského letiště, kde kouknu napravo a sáhnu po lahvince vína, kouknu dopředu a sáhnu po vajíčkách, kouknu doleva a sáhnu po levných knihách.

A je to zvláštní pocit, kupovat chleba s máslem v košíku s knihou, nebo s počítačovou hrou. Je to další stupeň k absolutní konzumní společnosti, ale taky je to o zvyk. A já si třeba zvyknu, protože lenost mi brání jít někam jinam pro něco, co zde mám na jednom místě.

Ale já jsem vám chtěl vlastně povědět něco o PC, viďte. Věc se má tak, že ač čerstvý majitel PS3, chodím nakupovat do Hypernovy a tam na mě z regálu čumí štosy PC her za směšných pár peněz. Dokonce ještě směšnějších, než si takovou hru pořídit s herním časopisem. Ale nechci vám tu vykládat další story o zbytečnosti herních magazínů, když už ani kvůli těm plným hrám to nikdo kupovat nebude… (co ty redaktoři na dlažbě budou dělat, to teda nevim…)

Ale…

Ne. Co chci říct je, že mám sto chutí si vždy při nákupu šoupnout do košíku nějakou PC hru. Je to levné, spousta her tam je vynikajících, i když za těch pár korun ne úplných novinek, ale opravdu výborných PC her.

Tak například mi oko ujelo na nové pokračování Šimona Kouzelníka. Ale co, řekl jsem si, taková hra už stejně není pro mě, vždyť už mi táhne na třetí křížek. A třeba by ta jedna kopie Šimona Kouzelníčka nějakému klukovi doma chyběla, kdybych si ji uzmul pro sebe a náhodou by se vše vyprodalo.

Tak nechám Šimona Šimonem, ale stejně pokukuju. Ony jsou ty hry totiž v češtině, je tam řada adventur a RPG, tedy her, které mají na PC výhradní smysl a zastoupení, a na konzolích je to s nimi bledé.

A tak si říkám, že pro nehardcore pařana, ani ne příležitostného, ale občasného, (jak byl ten termín?), je PC platforma s hrami z hypermarketu za babku prostě to nej, co si může přát. A říkám si, že kdybych měl děti, nebo až budu mít děti, v žádném případě je neposadím před konozoloidní střílečku (tu si budu hrát pěkně já). Kdepak, toho svýho kluka, či tu mojí holčičku, když si budou chtít něco zahrát, posadím je k PC a pustím jim Šimona Kouzelníka, kterého jsme onehdá koupili v Hypernově za babku. Pustím jim to, protože ta hra je pěkná, má oproti střílečkám nějaký smysl, je levná, je v češtině, je to adventura a je to hezká hra pro děti.

A to konzole zatím u nás nabídnout nemohou…

Robotron

Celý článek...