Právě před pár minutami jsem zaspamoval celý svůj Facebook věcmi o anime Paprika. Odkaz na trailer, titulní píseň, oslavné ódy, přidání se mezi fanoušky filmu. Pokusím se vás dostatečně motivovat, abyste si Papriku pustili a dost možná budete již brzy spamovat své Facebooky i vy.


Začátek filmu vás nijak nešetří a rovnou vás vrhne do velmi zvláštního sledu událostí. Policista kohosi hledá v cirkusovém stanu, představení právě probíhá, všude plno lidí. Na scénu přichází kouzelník, který v mžiku policistu přenese z obecenstva do klece uprostřed jeviště. V tom se k němu rozběhne spousta lidí, kteří však mají všichni stejnou tvář – stejnou jako on sám. Najednou se propadá podlahou a objevuje se vysoko nad zemí, skoro u stropu stanu – řítí se k zemi. Neznámá žena na hrazdě ho ale včas chytí za ruce a už spolu letí na liáně jako Tarzan a Jane. Nevyhne se ale větvi a letí k zemi. Než však stihne dopadnout, už ho ve vlaku škrtí neznámý zločinec. Neznámá žena se napřáhne a praští zločincem kufrem, který se mění na kytaru a místo vlaku se objevují na jakési slavnosti. Zločinec prchá, policista ho pronásleduje do dřevěného domku, běží po červeném koberci v hotelové chodbě a najednou se vše zastaví, když policista v šoku sleduje zastřeleného muže, jak padá k zemi – zločinec mizí dveřmi na konci chodby. Policista ho chce pronásledovat, ale prostor se začne vlnit a on padá do prázdnoty… aby se vzápětí z toho šíleného snu probral.

Vedle něj ona záhadná žena. Na hlavách mají oba jakési zařízení – DC Mini, klíč k lidským snům. Společně si prohlíží záznam jeho snu a diskutují o skrytých významech jednotlivých obrazů. Žena poté odchází a na dotaz „Kdy vás mohu znovu vidět?“ odpoví pouze vizitkou s internetovou adresou a jménem Paprika.

Následuje úžasná ústřední melodie, jedna z nejchytlavějších melodií, co jsem  za poslední dobu slyšel, a úvodní titulky. Po nich dostaneme chvíli na zklidnění a postupné uvedení do děje. Jeden geniální vynálezce si položil otázku – nebylo by krásné moci sdílet sny se svými přáteli? Moci je prožívat zároveň s nimi? A tak se dal do práce. Stvořil DC Mini, přístroj na čtení a manipulaci se sny. Díky němu se mohou dostat do snových světů jiných lidí. Jak se ovšem záhy přesvědčí, v nesprávných rukou to může být i nebezpečná zbraň. Lidský mozek se po čase dokáže přeladit tak, že spojení snů přesahuje i vidění reality. Bylo by velmi nebezpečné, kdyby se DC Mini zmocnil někdo s nečistými úmysly. Přesně to se ovšem stalo.

Zhruba po uplynutí deseti minut se pomalu začne rozjíždět surrealistický vlak, který bude každou chvílí rychlejší a nezastavitelnější. Sny a představy chorých myslí vás budou děsit i fascinovat a realita se snimi začne slévat. A kdesi uprostřed nabere film takové tempo, že nebudete mít čas řešit co je reálné a co ne – budete se jen držet opěradel vašeho křesla, oči budete mít přilepené k obrazovce a budete hltat další a další prapodivné výjevy, nahlédnete hluboko do psychiky hlavních postav a pokud se vám z toho nerozletí hlava, přijde finální šílenství a příběh se uzavře. Ještě jednou si poslechnete výbornou hudbu u závěrečných titulků a půjdete spamovat Facebook.

Uznávám, není to zrovna nejsadněji stravitelný film. Ale pokud je vám surrealismus blízký, nebo se prostě nezaleknete ničeho, určitě mi dáte zapravdu, že jde o mistrovské dílo, které nemá obdoby. Nic podobného asi jen tak nenajdete, protože klasický film by nikdy nedokázal ztvárnit něco takového. Anime je naopak výbornou platformou pro podobnou záležitost. Že je režisér zkušený, je vidět na každém záběru. Animace je výborná, postavy mají opravdovou hloubku a celkově film působí celistvě, jakkoliv to muselo být při daném tématu těžké. Hudbu jsem už vyzdvihoval několikrát. Jediné, co zbývá, je, abyste film viděli. Protože ten zážitek je de facto nepřenesitelný a každý si to musí zažít sám. Nebudete litovat.