Na samotnou následovnici (Final Fantasy je rodu ženského :) rodu si musíme ještě do března počkat, pokud tedy neumíme japonsky. Ovšem už teď si můžeme poslechnou herní soundtrack! Jak je na tom druhá „velká“ Final Fantasy bez Nobua Uematsu? Pojďme se podív… poslechnout, jak to dopadlo.

Musím prvně pochválit jednoho ze spoluautorů soundtracku – Junya Naoko. Bohužel pro FFXIII vytvořil pouze 2 skladby. Obě odkazují na FFX (na kterém spolupracoval s Nobuem Uematsu) a jsou poměrně kvalitní.

Tension in the Air
Underground Activities (FFX)
Desperate Struggle
Summon Beast Battle (FFX)

Dále je tu Ryo Yamazaki, který přidal do balíku také 2 skladby.

Blinded by Light
Známá z traileru. Jakmile se rozjede nosná melodie, je to velmi dobré. Ostatní místa na tom nejsou až tak skvěle.
Chocobos of Cocoon – Chasing Dreams
Výborná funky verze Chocobo skladby s mírně robotickým ženským zpěvem. Dobře se poslouchá, živá a záživná.

Dalším spoluautorem je Mitsuto Suzuki, který dodal 9 skladeb a jednu společnou s Yamazakim.

Game Over
Game Over skladby měly vždy melodii, tato ve mě vyvolává pocit, že jsem se ocitl v mhlovině. Až příliš éterická, raději hned vaši smrt odkliknete a hurá na novou hru nebo load.
Test of the L’Cie
Velmi kvalitní „nabuzující“ skladba s basy a elektronickými prvky.
Battle Results
I tuto skladbu uslyšíte velmi často. Je ovšem škoda, že je divná. Alespoň mě spíš drásá uši. Mírně psychedelická, bez melodie. Rozhodně nesahá ani po kotníky kterékoliv verzi klasické Victory Fanfare.
The Cradle Will Fall
Velmi podivná elektronická skladba bez podchytelnější melodie. Sice nevím, k čemu tato skladba hraje, ale moc se mi nelíbila.

Ostatní jeho skladby mi nepřišly příliš stravitelné. Místy mi přišly jakoby rozladěné. Ani jejich společná práce nepřinesla nic pamětihodného.

No a konečně se dostaneme k člověku, který má na svědomí přes 70 skladeb a tím pádem drtivou většinu soundtracku. Není to nikdo jiný, než…Masashi Hamauzu! Znáte ho? Já ne. Dokonce spolupracoval s Nobuem Uematsu na hudbě k FFX, on a první zmiňovaný Junya Naoko. To jsem do teď nevěděl. Jeho hudba je povětšinou orchestrální, se spoustou smyčců. Těch šmytců je tam někdy až příliš. Hitoshi Sakimoto pro mě pohřbil hudbu u FFXII (která, jak jsem později zjistil, se rychle pohřbila celá) naprosto přehnaným použitím právě smyčcových nástrojů. Nemám nic proti orchestrální hudbě a smyčcovým nástrojům, ale pokud je slyšíte dlouho, začne vám to chtě nechtě splývat. A bohužel, děje se to i zde. Orchestrální skladby mi přišly nedostatečně výrazné, často splývající, nezapamatovatelné. Ovšem není všem dnům konec, Hamauza naštěstí používá i jiné prostředky. Jakmile odhodí orchestr, je to hned lepší. Nezbývá než doufat, že jsou skladby ve hře v takovém pořadí, že orchestrální skladby budou střídat ty různorodější, aby tak nikdy nedošlo na stereotyp. Pojďme se podívat na pár zajímavých kousků.

Prelude to Final Fantasy XIII
Klasický motiv Final Fantasy se vytratil, zbyla po něm jen maličká stopa. Minutu a půl se skladba nudně rozjíždí, nezáživné vzruchy asi ve čtyřiceti vteřinách doprovází jemné bubny a fanfáry. Po 90 vteřinách se rozhýbá melodie, která už klasickou Prelude zdeformovala natolik, že zbyly asi tak 3 za sebou jdoucí tóny, které vám budou povědomé. Následuje další minuta vzruchů. Nezapamatovatelná a nudná skladba. To i FFXII, která se od série odkloňovala jak mohla, měla ústřední melodii série v pěkné podobě. Spíš mi to přijde jako k nějakému rodinnému filmu.
Saber’s Edge
Pravděpodobně skladba pro souboje. Mohla být energičtější.
Daddy’s Got the Blues
Bluesová skladba, která mi sem vůbec nepasuje. Netuším, do jaké scény patří, ale ve srovnání s ostatními skladbami mi přijde úplně mimo mísu.
The Gapra Whitewood
Začátek připomíná Macalania Forest, potom je ale svižnější. Mírně ezoterická, příjemná a energická skladba.
Sazh’s Theme
Bigbandová, připomíná trošku Weather Report. Opět, tohle sem podle mě vůbec nepatří. Když půjdete písničku po písničce, tohle prostě bije do očí. Pardon – do uší.
Snow’s Theme
Rocková skladba, která mi stylem mírně připomněla hudbu z Final Fantasy – Advent Children. Rozhodně jedna z kvalitnějších skladeb celého soundtracku.
In the Sky That Night
Velmi pěkná klavirní skladba. Jedna z mála, která se nestaví na odpor klasické tvorbě v předchozích dílech.
Will to Fight
Něco mezi technem a elektronickou hudbou. Další z velmi dobrých kousků.
Chocobos of Pulse (Pulse de Chocobo ?)
Velmi povedená bigband/fiesta verze Chocobo melodie. V podstatě jediná skladba, která odkazuje na předchozí díly. Což je škoda.
The Yaschas Massif
Jakási ostrovní pohodovka. Jako vystřižená z filmu Velký blondýn s černou botou (Vladimir Cosma). No vážně!
Start your Engines
A na závěr ještě jedna výborná skladba. Ta správná „epická“ hudba, zřejmě k nějakému velikému bossovi…?

Bohužel jsem na konci nenašel žádnou ostřejší hudbu, Start your Engines mi přišla nejepičtější a žádný adrenalinový odvaz typu Otherworld se nekoná. Vážně si nedokážu představit, co bude hrát u závěrečného bosse. Bohužel to ale tuším a ta skladba se mi vůbec nelíbí. Je totiž také orchestrální a ne zrovna podchytitelná nebo snad zapamatovatelná. Taková… generická rázná orchestrální skladba, nic víc. Vzhledem k tomu, že všichni bossové ve starších FF hrách měli hudbu hodnou jejich síly, trochu se o závěrečnou atmosféru obávám.

Nakonec, abych to tedy nějak shrnul, musím říct, že mám na soundtrack názor tak někde mezi. Není tu Nobue Uematsu, proto jsem a priori očekával zklamání. To se sice dostavilo, neboť mi orchestrální zpracování většiny skladeb prostě nesedí a je ho tam na můj vkus až moc. Působí to potom tak nějak jednolitě, zatímco starší soundtracky (nepočítám samozřejemě FFXII) byly o dost různorodější. Na druhou stranu tu jsou ale i velmi dobré skladby, které jsem tu opravdu nečekal – ať už ony dvě navazující na FFX, skvělě zpracované modifikace Chocobo tématu nebo těch několik výrazných kousků od pana Hamauzy. Samozřejmě je také potřeba vědět, k jakým scénám tato hudba bude hrát a jak moc bude audiovizuální skloubení fungovat. Uvidíme to už v Březnu. Já se už nemůžu dočkat, co vy?

Celý článek...