V enormně krátkém sledu po sobě jsem viděl filmy Rubber a Odcházení. Oboje dobrý, oboje absurdní, a proto oboje dobrý. Špektákl vraždící pneumatiky není totiž ani tak o super-zaporácké pneumatice, ale právě o špektáklu kolem. Že to je narafičený, co je realita, jak vojebat obecenstvo atd.. Je to dobrý. Why? No fucking reason.

No a Odcházení mi přišlo především jako tragikomický ukecaný panoptikum – v dobrym slova smyslu. Tím spíš, že Havlovo závěrečný cameo spočívalo v totální ironizaci provařený hlášky „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ . Depresivní když uvážíme, že jedna z nouze pronesená hláška na konci kdysi dávnýho projevu totálně zaškatulkuje politika na 20 let dopředu. A potom jakýsi mladý řitní alpinista podle ní kádruje lidi a vymýšlí si jakýsi seznam závadných osob. Lidskou komunikaci, natož celospolečenskou, asi nejde posuzovat dle logickejch pravidel. Lze se jenom divit a případně se smát. Přesně tak. Ano. Asi ano. Určitě asi.