Erotické touhy, ať se nám to líbí nebo ne, jsou součástí našich životů, součástí lidské přirozenosti. U ostatních živočišných druhů jde o hnací motor rozmnožování, zajišťuje tedy přežití druhu. U kultivovaného tvora jménem člověk, zejména pak u samce tohoto druhu, jde již i o něco víc – mimo působení na naše tělo má erotické smýšlení i funkci estetickou. Rozmnožovat se s každou pěknou dívkou není jednak možné, dvak ani žádoucí. Ovšem, odpovězte mi upřímně na otázku – podívat se na pěknou ženu vám již takový problém nečiní, že? ;)


Dobře, nechám toho rádoby-uměleckého stylu a začnu mluvit na rovinu. My muži se rádi díváme na vy ženy, že ano. Je to fakt dobře známý a dlouhými léty prověřený. Kdo se nerad dívá, ten lže. A pokud nelže a není gay, tak je prostě divnej… :D Nic proti puritánům, ale je to zbytečné, jednou jsme se narodili jako sexuální stvoření, tak proč to zapírat. Nikdo vás nenutí zakládat si vlastní harém, nejde tu o intimní vztah – prostě se jen díváte. Stejně jako se jdete podívat na výstavu obrazů – plánujete si snad nějakého toho Picassa koupit…?

Shodneme se zřejmě na tom, že sexy ženština dovede pánskému publiku značně oživit nudný film, přehlídku, akci – prostě cokoliv. Pornografický průmysl se jako vlna tsunami provalil všemi svatoušky, feministkami, puritány, církevními hodnostáři a dalšími lidmi, kteří se jej kdy snažili zbrzdit. V dnešní digitální době vás dělí od pornografického materiálu dle vašeho výběru asi tak několik vteřin. Pokud máte velmi vyhraněný vkus, možná se vám to protáhne na minutku dvě, než najdete co jste hledali.

I pokud nebudete nic podobného hledat, z kdejakých novin, televizních reklam, reklamních bannerů, popupů a všech dalších nástrojů marketingu se vám nonstop podbízejí spoře oděné slečny s bujným poprsím. Zabránit dítěti, jež ovládá základní funkce prohlížeče, aby si pornografii obstaralo, je prakticky nemožné. Nainstalujete anti-porno filtr, otočíte se na pět vteřin k žehličce a dítě už filtr vesele odinstalovává. Jeden dotaz pro pana Googla a rázem je odpověď na otázku „co je to poloha 69“ na světě.

Nicméně, proč tu vlastně rozvíjím tuto pseudo-chlípnou úvahu? Chci totiž upozornit na naprosto nelogickou a nesmyslnou a neskutečně pokryteckou vlastnost moderní společnosti – násilí je oficiálně bráno mnohem přívětivěji, než erotika. V běžných filmech pro dospělé příliš mnoho erotiky nenajdete – i kdyby se mělo jednat o tu přirozenou, nenucenou. Například pokud leží nahá dívka v posteli, proč by si prosím měla křečovitě držet deku až u brady? Ale dobrá, dejme tomu, že chce být televize prostě korektní.

V tom případě je tu ovšem jeden paradox – pokud mě nešálí zrak, násilí je televize doslova plná! Krev, mučení, vraždy, psychický teror, v hororech pak létající končetiny, usekávání hlav a všemožné další morbidnosti. A to klidně i odpoledne. Jak je možné, že jsme se dopracovali k systému, ve kterém je krev a smrt brána jako něco daleko korektnějšího, než přirozená dávka nahoty a erotiky? Pokud není smyslem absence nahoty či pornografie na klasických televizních kanálech ochránit morálku diváků, proč je tedy velmi názorné zobrazení násilí naprosto přístupné?

Ovšem zajdeme ještě o krůček dál. Zatímco televize je médium v jistých směrech značně staromódní, počítačové hry by měly být jednou z nejmodernějších a nejdynamičtějších kultur vůbec. Dostal se i sem tento prapodivný systém „krev ano, prsa ne“? Oho – je to ještě daleko horší! Hry jsou ještě puritánštější, než jak se snaží předstírat USA. Hledat hru, která se vhodně vypořádá alespoň s nahotou, je velmi těžký úkol. Dobrá, nepotřebuji vidět nahého impa z Doom 3, ovšem jak je možné, že po svléknutí všech částí oděvu ve svém oblíbeném RPG nejsem stále nahý?

Násilí ve hrách je ta nejběžnější věc. V naprosté většině her se umírá a skoro vždy je to provázeno krvavými efekty. Dokonce tu jsou i hry jako Postal, kde je násilí vyhnáno až do absurdity – mlátit ženu lopatou, dokud se nepomočí strachy, potom ji zabít, hodit na ni upálenou kočku a nakonec ještě pomočit z vlastní zásoby. A o Postalu se ví. O FEARu, kde granát efektně „rozčvachtne“ nepřátelské vojáky, se také ví. O GTA, kde přejíždíte chodce, vraždíte prostitutky a sprostá slova létají vzduchem rychlostí blesku a kadence projevu hysterické feministky, se samozřejmě ví také.

Teď mi však vyjmenujte hru, ve které se vyskytuje nahota nebo erotika. Ano, támhle slyším jméno Lula, tuhle jsem zaslechl Zaklínač, jakýsi pamětník dokonce křičí Daggerfall, ještě by se dalo počítat s Larrym. Dobrá. Ovšem to je setsakramentsky málo, oproti hrám znázorňující extrémní násilí. Násilné hry se většinou hází do jedné škatulky jménem „hry jsou zlo“, ovšem pokud si snad nějaký vývojář troufne dnes do hry implementovat nahotu či dokonce náznak sexu, je zle. Všichni zřejmě znáte Hot Coffee mod do GTA:SA, možná jste slyšeli i o kauze Oblivion – tvůrci nechali kdesi ve zdrojích povalovat texturu velmi vkusně zpracovaného nahého těla vaší postavy. Po pár úpravách hry jste po svléknutí zbroje opravdu uviděli to, co jste vidět měli. Jakmile se na to však přišlo, Bethesda byla nucena v patchi texturu zablokovat. A třeba vám něco řekne i naprosto absurdní „skandál“ kolem Mass Effectu.

Tímto trendem si pěstujeme novou generací lidí, kteří nehnou brvou nad bezhlavým tělem, rozstříleným na kousíčky a hektolitry krve kolem, ovšem při pohledu na nahé poprsí omdlí, případně rovnou zemřou na infarkt. Opakuji, nemusí jít přece hned o pornografii. V různých filmech je nahota a erotická atmosféra použita k diametrální změně dojmu z filmu. Místo toho je však obecně platným pravidlem – násilí je samozřejmost, nahé poprsí lístek do pekla. Změní se to? Dočkáme se dospělejšího herního průmyslu, který by se dokázal tomuto tématu postavit čelem a bez červenání? Světýlkem naděje je v této oblasti Japonsko, které se nebojí přiznat, že má ženské křivky rádo. Snad to pochopí i Amerika, která jen pokrytecky odklání zrak a brzdí tak celý západní herní průmysl v onom dospívání.

Celý článek...