Tuhle se mě někdo na Twitteru ptal, jaké herní soundtracky bych jí doporučil. A já začal ťukat do klávesnice písmenka, ze kterých začala vznikat slova a ta pak začala tvořit názvy. Názvy her. Ten poslední se tam celý nevlezl. Chybělo mu jen pár písmenek do celkového počtu 140 znaků. Neměl jsem na výběr. Jedinou možností bylo…

…sepsat tento článeček (buďte v klidu, obešlo se to bez krvavé lázně), který možná někomu přijde vhod, a někoho, koho zrovna postihla nálada na poslouchání herní hudby, dokonce potěší. Poslech hudby. To je činnost, kterou u hraní děláme automaticky, pokud tedy z repráků hraje i něco jiného, než jen klasické řinčení mečů a křik našich obětí. Přiznám se, že běžně hudbu u her nevnímám, nebo spíš si jí nevšímám až tak moc, že bych se s postavičkou zastavil v nějaké prázdné místnůstce, jen proto, aby mi zvukové efekty nezprznily estetický zážitek z právě hrající Andante spianato.

Co by doporučil kolega, kripl, MickTheMage, to už všichni víme a teď se pojďme společně podívat, jaké hudební šlágry bych doporučil já.

LittleBigPlanet. Má cenu představovat? Asi ne. Jen dodám, že hudbu k jedné ze skladeb složila britská rocková skupina The Go! Team a jistě nikoho nepřekvapí, že se proslavila teprve až s vydáním LBP. Hlavní skladba Get It Together je nádherná. Je tak dobrá, že ji použil do své reklamy i Sonyho věčný nepřítel Microsoft, kterému se asi zdálo, že Sony svůj hit málo propaguje – proto přispěchal na pomoc (tedy jestli se dá prezentování vlastní konzole s hudbou ze hry od rivalské firmy považovat za pomoc). Mimochodem tady je ona kontroverzní (a jednou skupinou lidí vyřazená) písnička a tedy… LBP má na soundtracku určitě lepší skladby.

Když se řekne nostalgie, jako jedna z prvních her se mi vybaví Gods od Bitmap Brothers a s ním samozřejmě naprosto jedinečná skladba Into the Wonderful (nebo taky Gods intro), kterou jsem v té době poslouchal skrze PC Speaker. I na něm zněla úžasně. Skupina Nation XII, která hudbu pořídila, je na obálce hry napsaná velkým zlatým písmem. Zaslouženě. Kolik hudebních skladatelů dosáhlo stejné výsady?

Matt Uelmen je autor jednoho z nejkrásnějších herních soundtracků, které ucho člověka kdy slyšelo. Diablo 2 je nejen herní klenot, ale i perfektní příklad toho, co hudba „na pozadí“ dokáže udělat s atmosférou. Mě osobně chytla natolik, že si ji občas musím pustit i ve chvíli, kdy zrovna nemám Diablo 2 puštěné. Prostě nádhera, až se jeden ptá, jestli takhle náhodou není v Mattově ložnici díra ve stropě.

A z jiného soudku – soundtrack plný energie, zloby a klidného plánování (jaderného útoku). Taková je hudba k Incoming, kterou jsem objevil zajímavým způsobem: jednou jsem si zkoušel dávat originálky, které vycházely u časopisů, do svého nového discmana a jak došlo na Incoming, to byla noc a já přejížděl hranice dvou cizích států, věděl jsem, že hraje ta pravá hudba.

„Krása a hrůza se tak úplně nevylučují.“ Tohle zjistíte, když se zaposloucháte do soundtracku Silent Hill 2, nebo ještě lépe, když si tuhle hru zahrajete. Theme of Laura je jedna z těch líbivějších, avšak na albu je i hodně takových, které mít ve sluchátkách v odlehlé čtvrti, v noci, beze zbraní, hned by z vás byl druhej Usain Bolt. Pak po poslechu celého soundtracku Michael Jackson.

Nejpodívnější herní hudbu z podivných má určitě hra Loco Roco. Nebo existuje snad podivnější? Svěřte se nám v komentářích.

Ještě jsem tu chtěl dát přehrávač s hudbou z Maniac Mansion, dle mě zdaleka nejlepší „vydupávačky“ herní historie, ale nedaří se mi ji najít. Pokud někdo najde link, jeho přezdívka bude zlatým písmem zapsána na spod článku. Nejlépe Youtube odkaz, ale klidně i vlastní nahrávka streamovaná odkudkoliv.

Celý článek...