Slavia Praha – mistr ligy! Můj sen se stal skutečností. Takovýhle sezony se jinde nedočkaj třeba nikdy. Já naštěstí po vosmi letech zodpovědnýho sledování hokejový Slavie mohu prohlásit: Jo, tohle je přesně ten vrchol, kterej by si přál zažít každej fanoušek.

Slavit titul doma je něco neuvěřitelnýho. Něco, co jsem v předchozích dvou sezonách záviděl tý rudý chátře. Cha, konečně přišla řada i na Slavii.

Vyhrát poslední zápas sezony je fantastický. Ještě mnohem lepší je vyhrát rozhodující sedmej zápas finále extraligy způsobem takovym, že hned po prvnim vhazování spadne z člověka nervozita a prostě ví, že dnes to vyjde. Po gólu na 3:0 ve druhý třetině mi bylo jasný, že už to hokejisti zvládnou a zaslouženě zvítězej. Jednoznačně za tou výhrou šli, to nebylo žádný blbý čekání na náhodu, na brejk, to byl hokej v nejlepšim možnym podání – nátlaková hra, svižnej přechod do útoku a maximální důraz v osobních soubojích.

Pak stačilo si jen tu hru vychutnávat.. bylo to až dojemný. Po loňský zmrvený sezoně, po předsezonních řečech, že Slavia se stěží dostane do play-off najednou jasně výst 3:0 v rozhodujícím zápase finále. A potom se spolu s 17 000 lidma radovat z titulu.

Počkat po zápase na hráče, vošahat si zlatou medaili. Telefonicky hovořit s bejvalym spoluhráčem a spolužákem, teď mistrem republiky, zamávat hráčům v busu… a jít slavit, vychutnávat úspěch. Na tohle jsme s kamarádem čekali celou dobu se ten hokej takhle sledujem. Je to i náš úspěch. Bez nás, fanoušků-srdcařů, klub nemůže existovat. Všichni to naštěstí moc dobře vědí. A kdyby náš šéfredaktor byl vo trochu víc zodpovědnější, měli jsme novinářský akreditace a slavili jsme s hráči v šatně. No nic, holt za rok. I když ještě radši bych slavil přímo jako hráč, což už se mi však nepodaří. Snad na nějakym postu velkýho zvířete..?


Nejkrásnější je, jak tahle sezona vyšla. Musim konstatovat, že celej rok Slavia předváděla špičkovej hokej a maximální práci, skoro každej zápas v O2 Areně jsem si užil. Ne jak Sparta, která zabrala akorát v play off. Červenobílí pracovali po celou sezonu.

A úplně nejzásadnější je, že až se zase někde s kamarádem sejdem, tak budem moci směle prohlásit: „A tu sezonu 2007-2008 jsme si kurevsky užili, co“. Protože vo tohle přece v životě jde především – mít se za čim vohlídnout, že se něco dělo, nebyla nuda.

Na závěr bych ještě rád trochu zamachroval aneb poprvý v životě mi vyšel tip. Tohle jsem napsal 3.3. v tipování mistra ligy:

Mountfield je po vydařené základní části asi největším favoritem, má vyrovnaný tým a výborného Turka v brance. Jenže na vítězství v play-off to chce ještě disponovat výraznými osobnostmi, které mají za sebou větší úspěch a jsou schopné rozhodovat zápasy či usměrnit mužstvo. Zkrátka jsou důležití jednoznační tahouni. Podívejte se na poslední dva sparťanské tituly – jak se dařilo borcům jako je Hlinka, Hlaváč, Vykoukal nebo Bříza. Všichni měli s tlakem v play-off velké zkušenosti. Mountfield až na Turka nikým takovým nedisponuje. Slavia staví své mužstvo kolem zkušených borců, kteří v minulosti vyhráli extraligu, reprezentovali, případně mají ještě zkušenosti ze zahraničí. Jmenovitě jsou to Beránek, Bednář, Kadlec či Kolařík. Přitom i pražský tým disponuje vyrovnaným kádrem, trenér Růžička může točit 4 pětky, přičemž každá dokáže pozlobit soupeře. A hlavně, tento tým dokázal, že může porazit kohokoliv. Když budou hráči Slavie tvrdě pracovat jako po většinu sezony, titul by po pěti letech měli získat oni.

Originál zde

Krásně jsem tam taky trefil propadák Sparty. Jojo, ty nerdi, voni maj vždycky pravdu :) Mistři!!!

Celý článek...