Kromě poslouchání hip-hopu, nošení utěrky kolem krku a kouření marihuany je taky poměrně populární činností nejen mezi mládeží nadávání na konzumní společnost. Což má jistě svoje kouzlo. Sejít se takhle s bandou souputníků někde v kavárně, popíjet, výst intelektuální plky a nakonec se plamenně shodnout, jak je ta dnešní doba plná bezmyšlenkovitý spotřeby a maniakálního hromadění požitků děsivá. Ale tak já bych to nehrotil. Konzumerismus je totiž v podstatě takovej krásnej stavební prvek, co udržuje společnost v jakymstakyms inteligentnim stavu.

„Tendence, chování nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí, respektive prioritní hodnotové zaměření jednotlivce nebo sociální skupiny na blahobyt.“ Hmmm, jo. Tak přesně tohle je moji milý přátelé ten konzumerismus. S trochou fantazie a mírný porce levičáctví se za tim dá vidět mj. i ultimátní heslo „prachy na prvnim místě, fuj!“. Jako by na penězích, jejich velkym množství a následnym utrácení bylo něco špatnýho. Vždyť peníze jsou fajn děti, věřte mi. Tak nějak totiž dokážou člověku zpříjemnit život. Tak třeba tyhle trenky který mám teď na sobě. Trenky s Homerem Simpsonem, oficiální licencovaný, inu, nebyly levný. Ale jak jsou pohodlný, to je úplná óda na radost.. Jsem rád že je mám. Ještě než vymyslíte nějakou úžasně vtipnou nadávku na téma mojí povrchnosti, tak bych jen rád dodal, že jen pouhá moje nepovrchnost mejm genitáliím příjemnej životní prostor nezajistí. No a to je podstatný.

Protože víte co. Člověk.. vobyčejnej průměrnej člověk… to je stejně nezajímavý zviřátko. Co vono vlastně potřebuje? Mít co do tlamy, nějaký místo k přespání, pak se rozmnožit a inteligentně zemřít. A do tý doby by se rádo mělo tak nějak dobře, v poklidu, v blahobytu. Potřeba či touha mít se dobře, mít pořádnej pelech, to je zajímavá vlastnost tohodle zvířátka. Lidi jsou holt pohodlný, líný a zhejčkalý, tak to prostě je. Ne snad že by na tom bylo něco špatně, minimálně v případě, když máme ekonomiku prvořadě poháněnou takovou sympatickou, konzumní společností.

Jojo, tady se projevuje rafinovaná krása konzumerismu. Kdyby lidem stačilo jenom mít co do huby a kde přespat, nikdy by nemohly tak krásně existovat věci jako jsou všemožný rafinovaný úvěry, televize na splátky a restaurace rychlýho vobčerstvení. Náš svět by bez toho všeho byl trochu smutnej. Už jenom proto, že by to byl svět bez rychlýho růstu HDP a jak známo, HDP je pro stát velice důležitym ukazatelem, protože jakmile přestane růst, naše milovaná společnost bude mít vo problém víc. Ekonomická recese totiž moc srandovní neni. Vlastně vůbec. Což je blbý.

Ale jelikož lidi rádi utrácej, pučujou si u lichvářů peníze na blbosti, hrubej domácí produkt vykazuje zajímavý čísla a všichni jsou happy, džéa! Holt uspokojujou svoji potřebu po konzumu, po novejch věcech a požitcích. Těžko hledat lepší motivační prvek k práci, k sebevzdělávání a tak. No jo. Holt když chci příští pomaturitní léto strávit požitkama a společenskejma pohromama narvanej víkend v Nice, možná vopravdu budu muset zvednout zadek (naštěstí jenom vobrazně) a dělat činnost, za kterou budu finančně vohodnocen. Právě v tomhle tkví genialita konzumerismu – je to takovej pěknej bičík, co donutí lidi makat víc než je nezbytně nutný a přiměřeně držet hubu. Protože kdo se náležitě věnuje uspokojování vlastních požitků, nemá příliš času plánovat revoluce a podobný, vládnoucí garnituře nepříliš líbezně znějící kratochvíle.

Co se dá dělat. Cynicky pragmatická vidina toho, že nic lepšího než konzumní společnost asi jen tak nevybudujem (ne že by to nakonec vadilo) se jeví vohromně depresivně, ale aspoň mám výmluvu proč že tenhle článek neni tak vtipnej jak jsem původně zamejšlel. Že se vomlouvám, třeba vás víc pobaví pěknej vobrázek.

Celý článek...