Tvůrce casual hry Angry Birds se svěřil návštěvníkům konference South by Southwest Interactive s názorem, který mě donutil zamyslet se. Vesterbacka (to je jeho jméno) řekl, že konzolové hraní umírá. Něco podobného se dlouho tvrdilo, a neustále tvrdí – byť nejčastěji v článcích, které nás chtějí přesvědčit o opaku – o hraní na PC, což zase tak šokující není, protože konzole přece jen hrají mnohem větší úlohu v naplňování herních potřeb. Konzolové hraní umírá na úkor sociálních her, tvrdí.

Jeho důkazy v neustále se zvyšujícím počtu aktivních hráčů sociálních her můžou v leckom vyvolat větší míru pochybností o budoucnosti konzolového hraní – nebo hraní hardcore, „velkých“, her obecně. Vesta (abych ušetřil čas tak jeho jméno zkrátím) se snaží dál uvádět čísla, jako vysoká cena her, vysoký rozpočet her. Kdyby se dala kvalita her změřit čísly (a to nedá – když to zrovna nenapíšete na konec recenze), nejspíš by mu někdo z přísedících oponentů vmetl do tváře číslo uvádějící kvality her, ale holt kvalita se do čísel jaksi přenést nedá, takže Vesta mohl dál nerušeně pokračovat ve svém apokalyptickém monologu. Angry Birds se stáhlo 100 milionkrát, pokračoval, aniž by řekl kolik těch downloadů bylo zdarma a kolik opakovaných při pádu internetové linky. Zakončil to otázkou dne: proč se vůbec používá termín casual hry, když takový hráč Angry Birds může hrát hru stejně vášnivě, jako hráč smažící několik hodin Civilizaci? „Viděl jsem hráče v záchvatu zuřivosti házet své mobily o zem – prostě je frustroval těžký level v Angry Birds!“

To je fakt super, Vesto!

Ještě se vrátím k začátku článku, kde jsem napsal, že jsem se musel zamyslet. On ten jistý scénář s pádem hardcore herního průmyslu – který vyrábí velké hry – není až tak nereálný, když se podíváte k jakému nárůstu hráčů sociálních a mobilních her došlo za posledních několik let. Já říkám, že sociální, mobilní hry jsou zcela něco jiného než ty konzolové, PC, velké hry, a že tyhle dvě skupiny mohou klidně koexistovat, aniž by si přebraly zákazníky, ovšem je tu stále scénář zvyšující se oblíbenosti jedné či druhé strany. A šance, že k tomu dojde u té sociální, mobilní, je bohužel větší. Z prostého důvodu: nehráčů her je více a z této skupiny se stále získávají noví a noví uživatelé pro casual gaming, kdežto u hráčů konzolovek ten nárůst zdaleka není tak velký.

Jednou se tak může stát, že herní průmysl bude vydávat pouze mobilní, webové hry, tudíž dojde k revoluci, jako se to už jednou podobně stalo kdysi u počítačových her, které zvítězily nad stolními, sociálními, hrami. V takovém případě vážně nevím, jak bych na to reagoval, kdyby byl mobil a web jedinou možnou variantou: Možná bych si začal zařizovat muzeum her, kde bych si mohl poklidně hrát svá Diabla, svoje Killzóny a Duke Nukemy. A možná bych nakonec zjistil, že hraní na mobilech je vlastně fajn – jen ne až tak moc fajn, jako bylo hraní oněch velkých her. A je taky docela možné, že sociální, casual, mobilní hry (ať jsou všechny hezky v jednom pytli) jsou jen předvojem mnohem zajímavější budoucnosti her – her, které hrají stovky milionů lidí, jsou přístupné a komplexní zároveň, zajímavé po vypravěčské i po hratelné stránce a velice šité na míru jak potřebám čtenářek Ženy a život a fandům Philipa K. Dicka, a třeba i malému Ondrovi, který ještě neví, zda střílet pekelná monstra v Doomovi 3000 nebo se starat o panenky v Sims: VR.

Celý článek...