Na návrat největšího herního hrdiny všech dob (nic ve zlém, Gordone) jsme si museli řádně počkat. Ale je tu a snad i natrvalo – Gearbox už teď mluví o dalších pokračováních a využití této značky. Při této příležitosti se třeba rádi dozvíte něco víc o zrodu legendy, jak vůbec Duke začal a co všechno za ta léta podnikl. A protože je toho opravdu hodně, zkusím z toho vytvořit jakýsi občasný miniseriál, který se vždy ohlédne za jednou z Dukových her, kterou si před psaním poctivě zahraju. No a čím jiným začít, než jeho první hrou vůbec.

Duke Nukem se narodil prvního července leta páně 1991, kdy Apogee stvořilo jeho první velkou misi – zachránit Zemi před šíleným Dr.Protonem a jeho armádou techbotů. CIA najala samozvaného hrdinu, jak říká samotná hra, aby seskočil z letadla nad metropolí v obležení a probojoval se do podzemní pevnosti Dr.Protona, kdysi váženého vědce, který po ozáření přišel o rozum a zachtělo se mu ovládnout svět. Je velice roztomilé číst si příběhový text ve hře – mimo jiné uvádí, že Duke potřebuje pít limonádu a jíst rozličná jídla, aby se držel v kondici, přičemž ty jsou někdy ukryté v krabicích. A opravdu, po úrovních se válí dnes už ikonické plechovky s pitím a krůtí stehýnka, které můžete jednou dobře mířenou ranou z pistole propéct, čímž se z něj záhadným způsobem stane celý krocan.

Duke měl zde sice jen jednu zbraň, což tedy v té době nebylo nic neobvyklého, ale zase tak obyčejná zbraň to nebyla. Byl to prototyp nukleární pistole, který mu svěřila CIA. Očividně nukleární pistole střílejí takové modré vlnky. Pokud sebral Duke pistolí víc, mohl střílet rychleji za sebou. Vlastně ani nevím, kam se tahle pistole poděla, jsem docela zvědavý, jestli na ni při svém putování za Dukovou historií ještě někdy narazím. Věcí a příšer, do kterých by mohl střílet, bylo hodně. Nejčastější techboti vypadali jako malá létající popelnice s vrtulí naspod nebo takový podivný Číslo 5, který se hemží ze strany na stranu. Ti lítací dokonce střílí a dost často se vám objeví přímo v cestě. Potom tu byli také velcí mechoidní techboti, kteří skákali několik metrů do výšky a také měli ve zvyku na Dukovi přistát, když to nejméně čekal. Techbotů bylo ještě víc, ale Duke se musel poprat i se zákeřnějšími nepřáteli – skákající miny, culící se plamínek (wtf), podivný létající řetěz koulí a nebo takový králík Duracell (WTF), který když se dostal až k vám, roztočil se, vesele se rozprskl a přidal vám 5000 bodů (vážně, kdo tohle vymýšlel).

Úrovně byly docela veliké a nebyl problém se v nich ztrácet. Téměř vždy bylo navíc potřeba hledat nějaký ten klíč nebo čipovou kartu. Duke si taky našel vybavení pro ručkování na určitých typech stropů, hopsavé boty pro vyšší skákání nebo robotickou ruku, kterou ošálil senzory počítače a aktivoval most. Taky občas narazil na teleportační zařízení, které ho přeneslo na jiný konec mapy, dokonce i našel stroj času, kterým se vydal pronásledovat Dr.Protona do budoucnosti, poté co ho podruhé porazil. Abych to upřesnil, Duke Nukem měl, jako tehdy více her od Apogee, 3 epizody, přičemž první byla sharewarová. V každé epizodě šel Duke po krku Dr.Protonovi a v prvních dvou mu vždycky nakonec upláchnul. Připadal jsem si spíš jako v Mariovi – „Thank you Duke, but Dr.Proton is in another castle.“

Co mě rozesmálo bylo, že u Duke Nukem Forever jsem nadával na nemožnost ukládat hru kdy chci já, ale pouze u předem daných checkpointů. Takhle by to v hře s Dukem fungovat nemělo, říkal jsem si. No a helemese, Duke Nukem umožňoval ukládat hru vždycky jen mezi úrovněmi v takové odpočívací hale.:) A ještě jedna věc Dukovi zůstala od první hry až do dnes – souboje s větráky. Sharewarová epizoda bohužel ukázala všechny trumfy a zbylé dvě byly v podstatě jen další úrovně. Žádná nová zbraň, nepřítel, vybavení a celkem jen dvě nová prostředí. Boss byl také vždy stejný a to Dr.Proton osobně v levitujícím křesle. Dvakrát odletěl, až napotřetí se s výbuchem sunul k zemi. Každá epizoda vydala tak na hodinku, což není zase tak extra moc. Abych pravdu řekl, taková Crystal Caves, taky od Apogee, mi přišla nápaditější. Dukova osobnost byla ještě taková neuplácaná, hlášek si člověk taky moc neužil, velice vtipná mi přijde obrazovka s ovládáním, kde u šipek stojí „pohyb muže“. A věděli jste, že se málem Duke jmenoval Nukum? Autoři si při vydání patche všimli, že někdo už asi značku Duke Nukem registrovanou má a pro jistotu hru přejmenovali. Někteří si tak koupili hru s nápisem Duke Nukum. Jakkoliv to zní jako špatný vtip, je to pravda.

V druhém díle se už naštěstí Duke Nukem objevil jako registrovaná obchodní značka Apogee a možná i to přispělo k rychlému růstu jeho ega, které je ve hře Duke Nukem II o dost víc vidět. O tom ale zase příště. Děkuji za pozornost, mějte se jaderně. :)
Celý článek...