Jaro, léto, podzim, zima… a jaro je filmová báseň, obraz, hudba, minimalismus, umělecký útvar, který jde až k podstatě života. A to je jeho koloběh. Jako voda, která teče v řece a vlévá se do moře. Korejský film od režiséra Ki-duk Kim je symbolický a přesto zřetelný, diváka ohromí svou jednoduchostí a krásou.

Film si vystačí s takovými kulisami, jako je jezero uprostřed přírody odtržené od civilizace a chata na jezeře, brána do jiného světa. Je důležité si uvědomit, že existují ještě místa, na které se nevztahuje čas. Byly by takové před třemi tisíci lety a jsou takové i dnes. Jen tam se může odehrát příběh, který je tak základní, čistý a proto je pravdivý.

Jako symfonická báseň, hudba, má film pět kapitol, pět období života roku a čtvrt Země, pět období lidského života.

Jaro je dětství, kdy kluk uvazuje žábě, rybě a hadovi na provázek kámen, a ten si pak nese celým svým životem. Jeho mistr je jeho otcem, učitelem, i rádcem.

Léto je láska, kdy na jezero přichází nemocná dívka.

Podzim je střet s realitou, boj, zklamání, zlost na sebe, na všechny.

Zima je návrat domů, pochopení a smíření.

Na jaře začíná nový život.

Nerad bych o filmu napsal víc, než je nutné. Bylo by to jako rozebírat báseň při hodině literatury ve škole. Bylo by to jako recitovat, ale neprožít.

Jaro, léto, podzim, zima… a jaro je nádherný film, který mě hluboce zasáhl, a díky němuž jsem si uvědomil řadu věcí, které snad každý ví, ale přesto na ně v civilizaci lehce zapomíná.

Celý článek...