Špatně. Stop, jinak. Hodnocení her možná vnímáme správně, ale je špatně používáno. Proč dostávají špatné hry průměrná hodnocení, průmerné hry nadprůměrné hodnocení a dobré hry nejlepší hodnocení? Máme přece celou hodnotící stupnici, tak proč ji celou nepoužíváme? K čemu tam jsou známky 1 – 5? Pro srandu? Proč pořád spousta webů hodnotí jen horní polovinou stupnice? Stačí se na to podívat psychologicky a ne tak, „abychom neurazili“.

Máme hodnotící stupnici, řekněme od 1 do 10. A žádné půl body. Z toho budeme vycházet. V tomto případě musíme samozřejmě brát v potaz to, že 1 = naprostý debakl, 5 = průměrný produkt, 10 = dokonalá hra. Dostávají průměrné hry opravdu 5 a dobré hry 6 a 7? Ano, hodnocení her je subjektivní, bla bla bla. Já tvrdím, že by nemělo být zcela subjektivní.

Příklad A: začínající nezkušený recenzent dostane svoji první hru, desáté pokračování v sérii XY. Dotyčný předchozí díly nehrál, nemá zkušenosti ani s podobnými hrami. Tato hra bude lehce nadprůměrná, avšak náš figurant, říkejme mu třeba Franta, bude ze hry pochopitelně nadšen. Hře bez většího přemýšlení napálí devítku a napíše nadšenou recenzi.

Příklad B: recenzentský guru, který všechno zásadní hrál, dostane na recenzi další pokračování další kopie kopie, třeba nějakou pěknou novou RTS, která má spoustu „never-before-seen-features“, jako například odlesky na hlavních, volumetrickou mlhu, 3D mraky apod. Jinak se jedná o poměrně standardní, lehce nadprůměrnou RTS. Avšak náš guru již hrál Dunu 2, hrál StarCrafta, všechny díly C & C, Age of Empires a další tuny strategií. Novou hrou bude samozřejmě znechucen (bonusové body se udělují za zasazení do 2. světové války), protože pro něj v ní není lautr nic nového. Náš figurant č. 2 napálí hře krásnou trojku nebo čtverku s tím, že jej hra nudila a že v podstatě kopíruje staré klasiky.

Příklad C: no a pak tu máme vzácný druh herních recenzentnů, kteří se na hodnocení dívají jinak. Ani objektivně, ani subjektivně. Jak tedy? Řekněmě, že tento herní recenzent, říkejme mu třeba Pepa, se dívá na každou hru jako na jedinečnou věc. Nezáleží na tom, jestli bylo loňské NHL dobré, nebo špatné. Podívá se na to letošní jako na samostatnou hru a tak ji také zhodnotí. Nenechá se strhnout hypem jako Franta, nenapálí hře pětku jako guru, k hodnocení přistoupí odpovědně a nebere v potaz následky.

K hodnocení her až příliš často přispívá dění okolo. Procházela hra kontroverzním vývojem? Je kolem ní obrovský hype? Uplácí nás vydavatel? Vyhrožuje nám inzerent? Dáme hře vysokou známku jen proto, že tak udělali všichni? Kroutím hlavou a vztyčuji prostředníček směrem k Ubisoftu – Assassin’s Creed dostal na 1UP krásných, a dle mého názoru adekvátních 70 procent. Ubisoftu se to nelíbilo a tak přestal s 1UPem spolupracovat. Žádné nové screenshoty, videa, exkluzivní odhalení, tiskové zprávy… A za co? Za vysoce nadprůměrné hodnocení! Trhněte si nohou, kluci a holky v Ubisoftu. Takhle se chová herní gigant?

Příklad: Je možné, aby dostalo Grand Theft Auto 4 na některém z opravdu velkých webů pětku? Není. Kroutíte hlavou a ptáte se, proč by mělo GTA4 proboha dostat tak nízké hodnocení? Inu, proč ne? Pokud jsou recenze subjektivní (což se všude vykřikuje), tak proč tomu nikdo nedá subjektivně pětku? A neříkejte mi, že se to všem bude líbit na desítku. Již od počátku vývoje je nám do hlav cpáno, že to bude bomba. Že to bude absolutní pecka, která všechno překoná. Co když se ale někomu nebude líbít? Bude tomu moct dát pětku? Nebude. Takový recenzent si pak své svázané ruce povolí na méně důležité hře, kterou bez váhání pošle do pekel. Výsledek = všichni budou spokojeni. Masy lidí budou nad desítkami pro GTA4 souhlasně pokyvovat hlavou a nad nízkou známkou pro neznámou hru budou kroutit hlavou leda tak vývojáři. Je pak taková recenze na GTA4 důležitá? Má nějaký smysl? Nemá. Všichni už tak rok a půl ví, že to bude minimálně na devítku, protože to je „prostě další GTA“. K čemu je pak recenze na takovou hru?

Když budeme hry hodnotit objektivně, pomůže to něčemu? Grafika bude objektivně kvalitní, hratelnost taky, zvuková stránka bude na úrovni. Výsledek? 8/10. Subjektivně se ale nemusí líbit grafický styl, hratelnost je stejná jako u minulého dílu a zvuky jsou identické. Navrch stejné prostředí, téma a téměř nulový příběh. Výsledek? 4/10. Lze takto hodnotit hry? Nelze. Jak hodnotit hru, která nepřináši nic nového, ba ani nové textury oproti svému předchůdci, ale nedělá nic vyloženě špatně a nejsou v ní žádné zásadní chyby? Osmičkou? Pětkou? Jak hodnotit páté pokračování, které bude přesně takovéto?

Utéci z tohoto začarovaného kruhu se přece jen pár odvážlivců pokouší. Například Crispy Gamer. Tam se nehraje na čísla, tam se hraje na slovní hodnocení a jsou jen tři – Try it (stojí za vyzkoušení), Fry it (nemá to cenu), Buy it (kupte si to). Zajímavý, leč nedostatečný přístup, který má spoustu mezer a slepých uliček. Jak tedy hodnotit hry, aby bylo výsledné hodnocení odpovídající? Hodnocení udělit tak, aby bylo z větší části objektivní, ale promítala se do něj subjektivní škála zkušeností recenzenta. Tento jev lze bohužel vidět pořád velmi zřídka, proto já osobně neberu hodnocení her vážně a radši si na hru udělám vlastní názor.

Celý článek...