Že hudbě nijak extra nerozumim netřeba dál rozvíjet. Vo tvorbě kapely RATM vám jen řeknu, že má často setsakramenstkej říz a parádní gytarový pasáže. Srší z toho vobrovská energie, taková ta až romantická nasranost na celej svět a vůbec,rozhodně je to radost poslouchat.Miluju zhudebnělej kokain. Drogy ale ponechme (aspoň na chvíli) stranou.


Nevobjevuju příliš mnoho novýho, jasný, v době kdy RATM začínali hrát, mi byly dva roky, ale při vší úctě, na nějakou aktuálnost sere pes. Díky internetu si můžu vybrat z vobrovský plejády rozmanitýho zboží a abych se přiznal, při posuzování jestli se mi něco líbí ne, tak na to doba vzniku víceméně nemá vliv. Vono celkově takový ty starosti ve stylu „je tohle trendy, jsem in, budu cool?“ v mym případě přebijí hluboký přemejšlení nad tim, jak často budu chodit močit když se tady nalejvám čajem. Doplnit hrnek nebo nedoplnit? Nevim, přemejšlim.

Jo, ještě k těm RATM. To jsou stejně kulišáci s imidží drsnejch anti-kapitalistů, vodpůrců režimu. Zkrátka divoký hoší s hnusnou rudou hvězdou na rukávě a voděný do trička s portrétem takovýho toho Kubánce, jak mu přišlo fajnový cestovat po světě a při šíření jedný dle něj vyvolený ideologie si taky pěkně zastřílet. Guevara se prej jmenoval.

Může bejt, lidi jsou různý. Potom je ale zajímavý, že díky svý úspěšný tvorbě vydělala skupina jistě velký peníze nejen sobě, ale hlavně nahrávací společnosti Epic, patřící pod moloch Sony. Chápu, vobrovský korporace jsou nehorázný svině do vokamžiku, než začnou platit. Kolik lidí by vodolalo?

Podobnou námitku vzneslo dost lidí už předtim, takže na englický Wikipedii se nachází vyjádření Toma Morella zhruba ve smyslu toho, že v kapitalistickym světě se informace šířej skrz kapitalistický kanály a že je vlastně skvělý, jak díky upsání se nadnárodnímu molochu je možný šířit „revoluční poselství“ vod Granada Hills až po Stuttgart.

To mi malonko připomíná nářky všelijakejch českejch stoupenců totalitních ideologií v momentě, když je nějak zasaženo proti šíření jejich nesmyslů, na absenci svobody slova. Přesně tu svobodu slova, kterou by v případě přičuchnutí k moci jistě tak rádi zrušili. Holt účel světí prostředky, to neni nic překvapivýho. To jenom taková glosa.

Stejně tak neni nic překvapivýho, že prostě imidž bejvá často vynikající reklamou, něčim, co dává produktu jakousi auru, která jej zvýrazňuje – „Jo ahá, to sou tamti řízci s rudou hvězdou na těle.“ Je vcelku jedno, co si člověk vo tej auře myslí, hlavně aby mu byl výrobek známej. Dyk to známe.

Teď se možná nabízí nějaká pointa, že jo. Na tu vy čekáte jak banda supů, jinak byste tohle asi nečetli. Nebo jo? Těžko říct. Možná někdy příště nechám čistě na čtenářstvu ať si udělá závěr samo. To zvládnete. Nic. Teď ještě ta moje pointa: Každopádně mezi osvícenym lidem netřeba řešit imidž. Imidž je na nic, podstatná je kvalita. Pokochejte se sami:

Killing in the name

Renegades Of Funk

Bombtrack

Bulls On Parade

Sleep Now In The Fire

Celý článek...