Při příležitosti vohlášení resuscitace magazínu Excalibur si člověk mimo jiný klade poměrně logický votázky – co vlastně chtít vod takovýho časopisu, co chybí dnešním médiím zabejvajících se videohernim byznysem? Může Excalibur prošťouchnout zasviněný trubky herní publicistiky?

Nemá cenu nic zbytečně vokecávat, současnej stav mi nepřipadá příliš radostnej. Marně vzpomínám, kdy naposled jsem si s chutí přečet cizí herní recenzi, kdy jsem se u článku nenudil a už to taky nějakej čas bude, abych zkrátka psanej vejtvor herní mediální mrdky (© Ivánek) vocenil pochvalou. No bodejť, když chybí zajímavá struktura časopisu a kvalitní lidi. S většinou pisálků bych se bál jít do hospody – pokud by působili stejně jako jejich texty, nudou bych se musel ztřískat jak dobytek.

Problém taky je, že převážnou většinu vobsahu takovýho časopisu/webu tvořej suchý preview a rádoby vobjektivní recenze psaný nejčastěji študákama (nedivte se, neni to špatnej přivýdělek, jinak bych to taky nedělal :). Věřim tomu, že spoustě lidem vyhovuje takovej stav, kdy se s vážnou tváří „hloubkově“ rozebíraj, chci říct nudně popisujou, i zbytečnosti jako jednotlivý zbraně atd.. Ne však mně ani vostatnim Kriplům.

MiniLevel jsem měl předplacenej v podstatě jen kvůli tématickejm článkům a komentářům dvojice Rybka-Vávra, tam bylo vždycky možný dozvědět se něco novýho a zajímavě podanýho. Zmíněný pánově nemaj problém psát vo ledasčems (vod problému americkýho radaru v ČR až po novinky na trhu high-tech technologií), nemaj problém prezentovat svůj názor a hlavně, nemaj problém jej prezentovat v uvěřitelný formě. Zkrátka zbytečně nezavobalujou svý texty do úchylnýho politicky korektního a zbytečně seriózního vobalu. Tak to má bejt. Nebudu se pohoršovat, když někdo v článku napíše „do prdele“. Budu se pohoršovat, když se vejšplecht tajtrlíka-pisálka utápí v moři zavobalovacích frází takovym způsobem, že autorovi nevěřim ani jak se jmenuje. Voňavkou postříkaný hovno zůstane hovnem.

Excalibur se má vod zavedenejch magazínů lišit. Bylo by skvělý, kdyby byl jeho vobsah z velký části tvořen právě zajímavejma úvaha (nejen) vo videohernim byznysu, nejenom neatraktivnim popisem situace na trhu (=recenze a preview). Vlastně proč se vomezovat jen a pouze hrama? Hry se pomalu derou do škatulky „umění“, proč tak na ně nenahlížet, jako na zajímavý a nový umění, proč je nepostavit vedle filmu, knih, hudby, divadla? Špetka jiný kultury může takovej magazín jen vobohatit.

Jenže nastává problém – kde sehnat lidi jako Rybka/Vávra, kolik jich v ČR existuje? Osobností, který maj širokej rozhled, který maj zkušenosti, který maj zajímavý názory zas tolik neni. Věřte mi, že k napsání alespoň trošku zajímavý úvahy/komentáře člověk potřebuje mít něco víc, než jenom „dopařený poslední Needy ty vole“. Von nakonec neni k zahození i ten svůj subjektivní názor, pokud se řízně podá. K tomu je však třeba vodvaha a virtuální suspenzor, protože vždycky se najde někdo, jehož ego vám bude chtít potom nakopat gule :) Vyšťourat lidi Vávrovo-Rybkova typu, to je momentálně asi hlavní úkol pro Martina Ludvíka.

Jó ten Martin Ludvík. Škarohlídi ať si mektaj něco vo magorovi, snílkovi a naivkovi, vo malý šanci na úspěch, ale upřímně – nezasluhuje ten člověk spíš povzbuzení? Každej, kdo nesedí doma na zadku a snaží se tu „naši“ herně-novinářskou branži nějakym způsobem vobohatit, zaslouží uznání. Sám si nejsem jistej, jestli má takovej časopis zaměřenej ne primárně na mainstream (=puberťáci) šanci uspět na českym trhu, jestli je vůbec reálný poskytovat mnou vysněnej vobsah, ale to neni můj problém. Ludvík to aspoň zkusí. Když se zadaří, můžem bejt spokojeni, když ne, svět se nezboří. Každopádně my z Kultury kriplů držíme palce.

Celý článek...