Abych tak reagoval na výzvu našeho milého čtenáře „co si my kriplové myslíme na článek Eberta“, že hry nejsou umění (který jsem sice nečetl – důvod v diskusi – ale úplně mi stačí tvrzení, že hry umění nejsou). Jsou.

Jsou

a jsou

a jsou…

Proč? K čemu sáhodlouhé vysvětlování a obhajoba, k čemu spousta rádoby strašně chytrých slov, když stačí říct jediné – Portal. Ten dortík je lež! Víte! Jediný příklad za všechny. Kdo totiž hrál logickou FPS Portal (díky Mr. Wawra – on ví) a setkal se s GlaDOS, má beze vší argumentace jasno, – hry jsou umění.

Umění stejně jako takové se dá těžko uchopit, vysvětlit a definovat. Nejde jen o problém počítačových her. Proč když uznávaný akademický malíř hodí na plátno pár barev, jedná se o umění, a když já si vezmu anilinové barvičky, rozmíchám je v becherovce a brčkem jimi poprskám toaleťák, umění to není? A nebo je? To se musí zkusit.

Nic, vono to dlouho nevydrží, rozmočí se, žádná výstava nebude!

Odpovězte si sami.

Víc než popsat umění a žvanit o něm, se musí cítit, emocionálně prožít, musí vás oslovit tak, že ve vás zanechá stopu, dojem, zamyšlení, ještě pár hodin, dnů a třeba i týdnů si vzpomenete na koncert, film, výstavu a přejede vám mráz po zádech. O takovém zážitku můžete nejen přemýšlet, ale i hovořit se známými, kamarády a oni vám porozumí a třeba sami se půjdou podívat na film, do divadla, na výstavu a řeknou vám, měl si pravdu, bylo to úžasný!

Umí hry něco takového? Jen maličko, a třeba jen jedna! Ta, jejíž cílem je získat lahodný, krásný čokoládový dortík se šlehačkou a třešničkou navrch, ale který nikdy nedostanete, protože některé sny se zkrátka vyplnit nemohou – život je svině. A co já to tu melu o dortu, že jo. Proč by nemohl být samotný dort umění? Jistě, kuchařským uměním, a jakým! Není snad umění nacpat si žaludek dobrotou a spokojeně si po obědě dát dvacet? Sláva kuchaři, sláva cukráři!

To sem zase trochu odběhl.

A víte co, k čemu takový kecy?

Hrál snad Ebert Portal? Tak ať nám vleze na záda…

A vy?

Celý článek...